Prap. Karel Hladík a ilegální skupina Jizerka

Ilegální protikomunistická skupina Jizerka působící na Jablonecku spojila osudy, jejichž výklad se během let několikrát výrazně změnil. Na počátku jsem byl osloven, zda bych se nepokusil zjistit nějaké dosud málo známé skutečnosti zejména k likvidaci této skupiny. V průběhu bádání jsem několikrát narazil na osobu příslušníka, který měl být s touto skupinou ve spojení. Vždy však byl zmiňován pouze okrajově, nebo byl opomíjen. Rozhodl jsem se vyhledat více informací k této tajemné osobě. Takto jsem se seznámil s příslušníkem SNB praporčíkem Karlem Hladíkem.

Karel Hladík se narodil 3. 10. 1913 ve Zlaté Olešnici, politický okres Jilemnice, kraj Liberecký. Jeho otec Karel Hladík byl obuvníkem a tesařem. V roce 1928 v důsledku úrazu oslepl a poté provozoval trafiku. Jeho matka Marie, roz. Balatková, byla dělnicí v textilní továrně, později pracovala v domácnosti a přivydělávala si jako domácí švadlena. Karel měl dva bratry – Ladislava (nar. 1915) a Jiřího (1921).

Vychodil obecnou školu ve Zlaté Olešnici (1919–1924), tři třídy měšťanské školy ve Vysokém nad Jizerou (1924–1927) a dva ročníky živnostenské pokračovací školy ve Smržovce (1927–1929), kde se vyučil zámečníkem. Po vyučení pracoval jako zámečník u firmy Podhajský v Praze-Hostivaři.

Vojenskou prezenční službu nastoupil 1. 11. 1933 u dělostřeleckého pluku č. 53 v Josefově. Během dvouleté služby absolvoval poddůstojnickou školu v Josefově (1933/34) a tuto ukončil s hodností četaře. Po vykonání základní vojenské služby v roce 1935 zůstal u útvaru jako poddůstojník v další službě až do 30. 6. 1938, kdy odešel do zálohy v hodnosti četaře.

Následujícího dne, 1. 7. 1938, byl jako délesloužící poddůstojník přijat bez zvláštního doporučení. Jako četník na zkoušku byl zařazen v Hodoníně. Dne 5. 11. 1939 už jako strážmistr byl přeložen k pohotovostnímu oddílu v Uherském Hradišti (šlo o změnu dislokace celého oddílu).

Na vlastní žádost byl přeložen na četnickou stanici Pohled (1. 5. 1942), politický okres Německý Brod. Ze služebních důvodů byl 15. 12. 1941 přemístěn na četnickou stanici v Jihlavě, kde sloužil až do 31. 8. 1945.

Během své služby v Jihlavě vstoupil 12. 10. 1942 do Českého svazu válečníků. Po válce byl prošetřován v rámci očistného řízení. Bylo zjištěno, že personál četnické stanice v Jihlavě podepsal hromadnou přihlášku na nátlak jejího velitele Gabriela Urbana, který se hlásil k německé národnosti. Po odchodu jmenovaného velitele Karel Hladík přestal platit členské příspěvky, tím dle stanov Svazu přestal být jeho členem a byl vyloučen. Trestní nalézací komise okresního národního výboru proto 15. 11. 1946 řízení zastavila „pro nedostatek skutkové podstaty pro provinění podle dekretu o národní cti“[1].

V červenci 1945 štábní strážmistr Karel Hladík požádal o přeložení k Zemskému velitelství NB v Praze, konkrétně o zařazení na některou stanici SNB v okrese Liberec, Jablonec nad Nisou, Jablonné v Podještědí nebo Frýdlant.

Žádosti bylo vyhověno a od 1. 9.1945 sloužil na stanici SNB v Proseči nad Nisou (okres Jablonec nad Nisou). Zde se seznámil s Věrou Kolaříkovou a v roce 1947 se jim narodil nemanželský syn Karel Kolařík. Karel Hladík měsíčně přispíval na výživu syna, ale dále zůstal svobodným. Věra Kolaříková se následně vdala za jiného.

K 1. 1. 1947 byl prap. Karel Hladík přeložen od Zemského velitelství NB v Praze k útvaru 9600 (šlo o přemístění ze služebních důvodů, opačným směrem putoval jiný příslušník SNB) a byl zařazen k útvaru 2985. V praxi to znamenalo, že byl přeložen na pohraniční stanici SNB Jizerka.

Během své služby v útvaru 9600 byl 9 měsíců přidělen k pluku SNB Slovensko, kde u praporu Javor sloužil jako velitel 4. čety, 4. roty. V této pozici se zúčastnil akcí proti UPA[2] (prapor Javor byl nasazen 1. 7. 1947). Za tuto službu mu dne 13. 10. 1947 byla udělena Československá medaile za zásluhy I. stupně (č. matriky 31.832).

V době únorových událostí roku 1948 se stále nacházel na Slovensku a tyto strávil jako velitel čety u soustředěného oddílu SNB v Bratislavě. Po skončení svého nasazení u praporu Javor se vrátil na stanici SNB na Jizerce jako velitel útvaru.

Dne 5. 4. 1948 vstupuje do KSČ, konkrétně do Základní organizace v Horním Polubném, okr. Jablonec nad Nisou (jeho bratři a otec jsou členy KSČ od roku 1945). V roce 1949 působí v Dílčí závodní organizaci KSČ Kořenov-Jizerka.

Stává se předsedou MNV v Jizerce. Kvůli malému počtu Čechů v obci bylo po roce 1945 toto místo zastáváno velitelem oddělení finanční stráže a po jejím zrušení velitelem stanice SNB.

V rámci změny organizace ostrahy státní hranice byl 15. 7. 1949 převeden do stavu příslušníků KV NB v Liberci, ale stanice SNB Jizerka zůstala jeho působištěm až do 16. 10. 1949, kdy byl v hodnosti vrchního strážmistra přeložen na stanici SNB Lobeč (okres Doksy).

Dne 16. 5. 1950 je Karel Hladík přeložen ke KV NB v Liberci jako referent výzbroje, poté je 15. 2. 1951 přeložen na stanici SNB v Semilech, kde ve funkci okrskového zmocněnce slouží až do svého zatčení 8. 12. 1952.

Skupina Jizerka

Ilegální skupina Jizerka je velmi obsáhlé téma a není hlavním předmětem zájmu tohoto příspěvku. Tyto události byly již zpracovány v několika studiích, televizních pořadech a článcích. Pro naše potřeby si opravdu velmi stručně shrneme historii této skupiny.

Hlavními postavami byli tři mladíci – Jiří Haba (nar. 1913), Tomáš Hübner (nar. 1930) a Robert Hofrichter (nar. 1928) ze Železného Brodu. Toto město bylo považováno za místo, jež nebylo nakloněno novým poměrům. Ve volbách do Národního shromáždění v roce 1948 nezískala kandidátka Národní fronty absolutní podporu – v samotném Brodě bylo v urnách nalezeno 26 procent bílých lístků, jimiž lidé vyjadřovali nespokojenost s poměry po únoru 1948.

Tito mladí muži po provedených přípravách 19. 5. 1949 promyšleně odcházejí do ilegality a zakládají tábor v lesích poblíž vodní nádrže Souš (historický název též Darre) poblíž osady Jizerka. Tyto lesy jsou jim známy z minulosti, neboť v těchto místech se odehrávaly letní tábory oddílu skautů ze Železného Brodu, jehož byli členy.

Tábor byl zásobován podporovateli skupiny, byl vybaven amatérskou vysílačkou a byly v něm shromažďovány zbraně a zásoby. Zpočátku šlo o stany, později byly na místě vybudovány dva sruby.

Přestože byla v táboře vyžadována disciplína (např. všichni museli chodit ozbrojeni pistolí) nebyla příliš přísně dodržována pravidla konspirace. Tábor byl již v květnu 1949 objeven lesním personálem z Jizerky, jehož část se připojila k jeho podporovatelům.

Přes lesní personál se informace o partyzánech (tak o sobě mluvili příslušníci tábora i jejich podporovatelé) dostala až k veliteli stanice SNB na Jizerce, prap. Hladíkovi (připomeňme, že šlo o předsedu MNV a člena KSČ).

Po předchozích kontaktech se 12. 7. 1949 v bytě Miroslava Vejvody (nar. 1928) uskutečnila schůzka partyzánů a prap. Hladíka. Jedním z plánů partyzánů bylo přepadat stanice SNB za účelem získání zbraní, konkrétně se mělo jednat o přepadení stanice SNB v Kořenově. Reakce Karla Hladíka na tento nápad: „Podívejte, já jako voják mám v sobě kus vojenské cti, a když přijde za mnou někdo na stanici a bude proti mně mířit zbraní a žádat mě, abych se vzdal, tak jako voják rozhodně budu střílet. Toto by se mohlo stát právě, když byste takovým způsobem postupovali na stanici SNB v Kořenově.“[3], vedla k tomu, že od přepadů stanic bylo upuštěno. Naopak, měl jim navrhnout odchod za hranice. Na schůzce bylo dále sjednáno, že pprap. Hladík bude skupinu varovat v případě prozrazení před případnou akcí ze strany SNB.

Dne 22. 7. 1949 se osazenstvo tábora rozrůstá o další osoby. Jednalo se o studenty sklářské školy v Železném Brodě Radomila Raju (nar. 1932) a Josefa Veselého (1928), kteří se obávali represí, neboť při cestě ze školního večírku ve Vrátě zpívali lidovou píseň v dobové úpravě (Haj, husičky, haj, Gottwald nám dal ráj, máme Prahu stověžatou a Martičku[4] prdelatou…). Jindřich Kokoška (nar. 1931) a Jiří Majer (nar. 1931) se ke skupině připojili, protože chtěli opustit republiku.

Likvidace skupiny Jizerka

Dne 23. 7. 1949 byl tábor objeven lesním dělníkem Josefem Bosákem, který hledal zaběhlého koně. Dělník byl osazenstvem tábora vyslýchán. Poté mu byla dána náhrada za ušlý čas ve výši 80 Kčs a byl propuštěn. S příhodou se tento dělník svěřil svým kolegům a na jejich nátlak vše oznámil na SNB.

V 19.00 hodin dozorčí stanice SNB Jizerka celou věc oznamuje operačnímu důstojníkovi NB v Liberci. Hlášení se dostává k veliteli III. oddělení npor. Morovi, který rozhodl o likvidaci záškodnické skupiny. Byla vyhlášena přísná pohotovost pro 20 stanic SNB v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou a příslušníci byli soustředěni do osady Jizerka. Dalších 17 příslušníků z okresu Frýdlant je přesunuto do prostoru Smědava k přehrazení možných ústupových směrů.

Ve 22.00 hodin je o věci informována StB, která na místo vyslala realizační skupinu. Skupinou zřízený varovný systém nezafungoval, neboť lesní personál nebyl místní a na víkendy zpravidla odjížděl k rodinám. Lesní praktikant, který měl mít službu v noci na 24. července, odešel do Tanvaldu na taneční zábavu. Navíc 20. 7. 1949 při cestě ze služebního jednání na okresním velitelství NB ve Frýdlantu Karel Hladík havaroval na motocyklu, a v důsledku utrpěných zranění byl hospitalizován v nemocnici Frýdlant. Do služby se vrátil až 4. 8. 1949.

Ve 23.00 hodin je zpracován plán útoku, k němuž mělo dojít za svítání následujícího dne (24. 7. 1949). K samotnému útoku byl vyčleněn oddíl 25 mužů, které měl na místo odvést dělník, který tábor objevil. Ve 3.00 hodiny útočný oddíl vyrazil, ale tábor se nepodařilo objevit, proto začalo prohledávání terénu. V 6.00 hodin se část rojnice znenadání ocitla přímo před sruby Jizerky, kde shodou okolností vykonával Jiří Haba malou potřebu. Ten se po spatření příslušníků SNB okamžitě ukryl ve srubu. Po výzvě k opuštění srubů se ozvala střelba.

Po přerušení střelby a opětovné výzvě k opuštění úkrytu ze srubů vyšli Kokoška, Majer, Hofrichter, Hübner. Veselý vytáhl Raju, který byl již v té době zasažen do ramene. Najednou se opět rozezněla střelba, při které byl smrtelně zraněn Hübner, další zranění utrpěl Veselý (zranění nohou) a Kokoška (zranění ruky). Haba neuposlechl výzvy k opuštění srubu a bránil se střelbou. Začalo dobývání srubu, byly provedeny pokusy o jeho „rozrušení“. Nakonec byly k dobytí srubu nasazeny 3 kulomety MG 34. Bojová akce byla ukončena v 11.00 hodin. Během akce byl jeden příslušník SNB lehce zraněn na hlavě. Na místo dorazil krajský velitel StB Liberec, která si na místě převzala vyšetřování celé věci. Použití zbraně bylo vyhodnoceno jako oprávněné. Při vyšetřování bylo pořízeno 14 snímků (část z nich však dokumentuje zabavený materiál a je zjevně pořízena na jiném místě).

Na místo byla povolána soudní komise z Frýdlantu, bylo provedeno ohledání mrtvol. To však bylo zaměřeno pouze na zjištění příčiny smrti a možnosti, zda jí bylo možno na místě zabránit. Dle tehdy učiněných závěrů z ohledání místa činu a provedených výslechů měl Haba ze vzteku zastřelit vzdávajícího se Hübnera a poté v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu.

Od pitvy bylo upuštěno, neboť nebyl k dispozici druhý lékař znalec, jelikož byla neděle a doba dovolených. Navíc příčina smrti byla jednoznačně určena ohledávajícím lékařem a skutkový děj byl popsán očitými svědky – příslušníky SNB[5], jejich výpovědi však ve vyšetřovacím spisu, soudním spisu ani v pomocných spisech nejsou založeny.

Tyto závěry nelze objektivně vyvrátit ani potvrdit. Oba zemřeli v důsledku střelného poranění. Hübner na krvácení do hrudní dutiny, když vstřel se nachází na pravé straně hrudníku 12 cm pod čarou bradavkovou, další střelné zranění utrpěl na levé paži 5 cm pod ramenním kloboukem. Haba na roztříštění lebky, kdy lebka byla otevřena na pravém spánku, nebylo však provedeno otevření lebky, nebylo proto možno zjistit vstřel a výstřel[6]. Mimo to měl Haba další střelná zranění břicha a levé ruky. Další šetření k přesným mechanismům vzniku zranění ani identifikaci zbraní nebyly prováděny. Zastřelení byli 26. 7. 1949 z úředního rozhodnutí pohřbeni v Hejnicích bez účasti veřejnosti[7].

Následovalo zatýkání, kdy bylo do 27. 7. 1949 (tedy do tří dnů po likvidaci) zadrženo 26 osob, na které bylo dne 28. 7. 1949 podáno trestní oznámení pro velezradu a jiné trestné činy, dne 15. 9. 1949 bylo 17 osob obžalováno a v  období 25. až 28. 10. 1949 zasedal státní soud v Praze, který obžalované odsoudil. Nejvyšší trest dostal Robert Hofrichter, který byl odsouzen k 20 letům žaláře.

Vyšetřování Karla Hladíka a proces

V průběhu vyšetřování skupiny Jizerka pravděpodobně všichni vyšetřovaní se snažili co nejvíce bagatelizovat svou činnost ve skupině s tím, že ke spolupráci byli přinuceni hlavně strachem z Jiřího Haby, a tímto co nejvíce snížit svůj trest. V podstatě jen odpovídali na kladené otázky. O Karlu Hladíkovi navíc vědělo jen omezené množství členů skupiny a jejich podporovatelů, proto zůstal neodhalen.

Až 7. 8. 1950 bylo stanicí SNB Železný Brod důvěrnou cestou zjištěno spojení ilegální skupiny Jizerka s prap. Karlem Hladíkem. Byly provedeny výslechy osob uvězněných v souvislosti se skupinou Jizerka. Případ byl následně 21. 8. 1950 předán k realizaci Oddělení StB Jablonec nad Nisou, kdy byla očekávána realizace protistátní skupiny o počtu cca 70 lidí.

Až teprve 8. 12. 1952 byl Karel Hladík zatčen a umístěn do vazby. Ve stejný den byl převeden do zálohy KS VB Liberec, 16. 12. 1952 byl podán návrh na jeho propuštění z SNB (důvodem je spojení s ilegální organizací) a 31. 12. 1952 je propuštěn odnětím hodnosti.

Proč samotná realizace proběhla tak pozdě, když StB měla informace o napojení Karla Hladíka na skupinu Jizerka již v roce 1950? Na StB v Liberci vládla v té době zvláštní atmosféra. Probíhalo vyšetřování akce Výbuch (příprava atentátu na vrcholné představitele KSČ při oslavách 1. máje 1949 – připravovaná nálož však vybuchla předčasně v časných ranních hodinách a síla exploze zničila dvoupatrový dům), které vyústilo v proces s tzv. Krysličkovou teroristickou skupinou[8] v roce 1951, který zasáhl i do řad SNB.

Činnost StB byla také paralyzována 16. 2. 1950, kdy došlo k zatčení krajského velitele StB a dalších pěti členů útvaru pro zločiny zneužívání moci úřední, vyzrazování státního tajemství a zpronevěry. Za tyto zločiny byli ještě v roce 1950 Vrchním vojenským soudem v Praze odsouzeni.[9]

Zůstává otázkou, zda výše uvedené prodleva nezachránila Karlu Hladíkovi život, je totiž více než pravděpodobné, že v roce 1949 by jako příslušník SNB byl odsouzen k trestu smrti. V roce 1952 si již někteří z odsouzených v souvislosti se skupinou Jizerka svůj trest odpykali. Navíc politická situace již byla stabilizována.

Z výslechu Karla Hladíka, který proběhl 19. 1. 1953 ve věznici StB v Liberci:[10]

• Otázka:

Obviněný vypovězte, proč jste byl zatčen?

• Odpověď:

Byl jsem zatčen, protože jsem v roce 1949 se zapojil na protistátní teroristickou skupinu, která se ukrývala v lesích na Jizerce v Jizerských horách. V té době jsem byl velitelem útvaru SNB na Jizerce a místo toho, abych konal svoje povinnosti bezpečnostního orgána a velitele, dopustil jsem se velezrady a sabotáže bezpečnostní služby. 

• Otázka:

Jak bylo možné, že jako bezpečnostní orgán jste se dopustil tak těžkých zločinů?

• Odpověď:

Po osvobození našeho státu jsem zůstal i po zařazení do služeb SNB nadále četníkem…

Dne 21. 1. 1953 bylo podáno trestní oznámení vyššímu vojenskému prokurátoru v Praze pro trestný čin velezrady a sabotáže v bezpečnostní službě. Kromě vlastního přiznání byly hlavním důkazem výpovědi pomocníků skupiny Jizerka z řad lesního personálu. Noví členové skupiny patrně o pomoci Karla Hladíka nevěděli. Svědecká výpověď jediného žijícího člena původního jádra, „teroristy“ Roberta Hoffrichtera, byla zamítnuta. Tento totiž jakoukoliv účast Hladíka na činnosti skupiny popíral a ani po provedené konfrontaci s lesním personálem jeho trestnou činnost nedoznal.

Obžaloba byla podána 21. 4. 1953 pro zločin velezrady dle § 1 odst. 1 písm. c), odst. 2, 3 písm. c), e) zák. č. 231/48 Sb. Hlavní líčení u Vyššího vojenského soudu v Praze proběhlo 3. 7. 1953, v době od 14.45 do 18.15 hodin. V obviněném byl odhalen nepřítel pracujících, který se dovedl ukrýt v SNB. Tento v červenci 1949 v Jizerce zradil své poslání velitele stanice SNB povolaného hájit svou vlast před úklady rozvratníků.

Z výše uvedených důvodů byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let, ztrátě čestných práv občanských na 10 let a k propadnutí jmění.

Výkon trestu a život po propuštění

Část výkonu trestu vykonával Karel Hladík v nápravně pracovním táboře Vojna, kam bylo na základě smlouvy uzavřené v roce 1950 mezi ministerstvem spravedlnosti, velitelstvím sboru vězeňské stráže a podnikem Československé doly dodáváno potřebné množství vězňů schopných práce v dolech.

Není bez zajímavosti, že v tomto táboře vykonával svůj trest i Robert Hofrichter.

Z výkonu trestu byl Karel Hladík propuštěn na základě amnestie z května 1960. Nastěhoval se ke svému bratrovi do Smržovky a začal pracovat jako dělník v n. p. Seba Tanvald. I po propuštění zůstal pod dozorem StB[11]. V roce 1961 se Karel Hladík oženil a měl rodinu. Zemřel v únoru 1990 a je pohřben ve Smržovce. Rehabilitace své osoby se nedočkal. Skupina Jizerka je téma, které se dočkalo několika různých zpracování. Její historie není známa jen odborníkům, ale dostala se do povědomí široké veřejnosti.

Karel Hladík zůstal neznámou osobou v pozadí a za svou pomoc této skupině byl postižen mnohem tvrději než většina jejích členů. A to i přes skutečnost, že – dle mého názoru – jednal podle svého nejlepšího svědomí a pravděpodobně svým přístupem zabránil mnohem horším následkům.

Pavel Karmazin

[1] Archiv bezpečnostních složek Praha, fond Personální spisy, personální spis Karel Hladík, arch. č. 275/13, s. 42

[2] UPA – Ukrajinská povstalecká armáda

[3] Archiv bezpečnostních složek Praha, fond Personální spisy, personální spis Karel Hladík, arch. č. 275/13 s. 60–61

[4] Manželka Klementa Gottwalda

[5] Národní archiv Praha, fond Státní soud Praha, sp. zn. ORI 1292/49, s. 8

[6] Národní archiv Praha, fond Státní soud Praha, sp. zn. ORI 1292/49, s. 2-3

[7] NAVRÁTIL, Ivo – „Záškodnická skupina Jizerka“ a dvojitý agent Jiří Hilger. Ivo Navrátil. In: Z Českého ráje a Podkrkonoší, vlastivědná ročenka / Semily: Státní okresní archiv Semily Sv. 26, (2013), s. 107–144

[8] TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny: Facts and Myths of the so-called Kryslička’s Terrorist Organization. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2014.

[9] Archiv bezpečnostních složek Praha, vyšetřovací spis arch. č. 752 – Ladislav Mádle, s. 177

[10] Archiv bezpečnostních složek Praha, osobní spis státně bezpečnostního vyšetřování, arch. č. V-506 LB, s. 30

[11] Archiv bezpečnostních složek Praha, objektový svazek, spis arch. č. OB 1734 MV