Pohnuté osudy kaple svatého Leopolda
Při pohledu z rozhledny na Smrku nebo z Jizerského Stohu snadno rozpoznáme, že nejsevernější výběžky Jizerských hor tvoří polský Kamenický hřbet. Dále na severu pak můžeme spatřit jednotlivé nižší pahorky a krátká pásma, která jsou součástí Jizerské pahorkatiny, polsky zvané Pogórze Izerskie. V Čechách, ve Frýdlantském výběžku, je tento geomorfologický celek znám jako Frýdlantská pahorkatina. Nejvyšším, leč zcela plochým vrcholem polské části je s 502 metry zalesněná Wojkowa, nacházející se poblíž obce Giebułtów (dříve Gebhardsdorf).
Mezi městy Mirsk (Friedeberg) a Gryfów Śląski (Greiffenberg) se táhne krátký hřbet, v němž nejnápadnější je čedičový vrch s rozsáhlou zříceninou hradu Gryf (Greiffenstein, 423 m). Ten rozeznáme i z výše zmíněných vyhlídkových míst. Je to i jediný vrchol celého pásma, který je v současnosti pojmenován (na některých mapách i jako Zamkowa Góra). V podhradí se nachází starobylá ves Proszówka (Gräflich Neundorf).
Poněkud zdlouhavý úvod jsem zařadil proto, že nad opačným koncem Proszówky se nachází velkolepý vyhlídkový bod s půvabnou kaplí sv. Leopolda a sv. Anny. Nabízí se nám odtud zejména pohled na severní svahy Jizerských hor i Krkonoš, od Smrku až po Sněžku. Od silnice, kde se dá zaparkovat, sem dojdeme za pouhých 15 minut. A právě sem chci čtenáře pozvat.
Kaple sv. Leopolda má značně pohnutý osud. Postavit ji dal majitel okolních pozemků, hrabě Christoph Leopold Schaffgotsch (1623–1703) roku 1666; některé prameny ale uvádějí, že se tak mělo stát již v roce 1657 a snad na místě starší kaple. Jejím patronem se stal sv. Leopold a 6. června 1666 ji vysvětil vratislavský biskup. Zdá se být nepochybné, že patron byl zvolen s ohledem na donátora stavby.
Návrší s kaplí se stalo místem setkávání okolního lidu. To prý bylo kapli osudné za svatojánské noci v roce 1779, kdy na ni přeskočil oheň z rozdělané vatry. Na informační tabuli přímo u kaple je však zničení připsáno již událostem sedmileté války (1756–1763), kdy se zde měla nacházet pozorovatelna. Prameny se nakonec shodují v tom, že v roce 1780 nechal hrabě Johann Nepomuk Schaffgotsch (1732–1808) poničenou kapli strhnout a na jejím místě dal postavit novou. Byla zbudována v pozdně barokním slohu, jehož podobu má dodnes.
V noci na 24. června 1793 se do Leopoldovy kaple vlámal jakýsi zlodějíček z Krummhübelu (dnešní Karpacze), který ji vyloupil. Ve větším ohrožení se ale ocitla za napoleonských válek, když se v srpnu 1813 usadilo v její blízkosti vojsko francouzského generála Philiberta Fressineta.
Další nebezpečí pro kapli představoval kamenolom, který si v její těsné blízkosti v roce 1840 otevřel místní sedlák Georg Schalz (Schulz?). Naštěstí netrvala těžba kamene příliš dlouho, pozůstatky lomu jsou však patrné dodnes. V létě 1849 bylo díky Schaffgotschům přistoupeno k renovaci kaple a 26. září byl na její střeše upevněn i nový kříž. Ve střešní klenbě byly při té příležitosti uloženy dokumenty s důležitými daty.
Tragickým se nejen pro kapli sv. Leopolda stalo období po roce 1945. Původní německé obyvatelstvo bylo vyhnáno, majetek Schaffgotschů byl vyvlastněn a kaple byla vypleněna a změnila se v ruinu. Tento stav trval až do 60. let minulého století, kdy se o obnovu zasadil gryfowský farář Rudolf Ujda spolu s knězem Józefem Frącem. Uvnitř se nyní nachází sádrová soška sv. Anny a v neděli po svatoanenském svátku (26. července) je zde každoročně sloužena poutní mše.
Ke kapličce se váže i drobná pověst o ztraceném snubním prstenu. Kryštof (výše Christoph) chtěl své mladé ženě Agnes ukázat své rozsáhlé a bohaté panství, a proto ji dovedl na vyhlídkové návrší nedaleko greiffensteinského zámku. Jenže nešťastná náhoda chtěla, že během vycházky ztratil svůj prstýnek a marně ho pak hledali. Prý se to stalo v roce 1656. O to větší byla jejich radost, když byla zlatá obroučka na jaře příštího roku opět nalezena. Pověst praví, že ji našla malá myška. Vděčný Leopold se proto rozhodl postavit na místě nálezu kapli. Krátké vyprávění o ztraceném prstenu najdeme i v knize Evy Koudelkové Pověsti z kraje sklářů.
Návrší s kaplí sv. Leopolda jsme poprvé navštívili v prosinci 2005. Bylo mrazivé počasí bez rozhledů a možná i proto se nám kaple zdála být poněkud zašlá. Tím radostnější byl náš letošní návrat. Za srpnového podvečera s dalekou viditelností kaple už z povzdálí bělostně svítila. V současnosti je zasvěcena též sv. Anně a nedávno byla pohledně obnovena.
Nyní tudy prochází i cyklistický Dolnośląski Szlak Papieski (Dolnoslezská papežská cesta). V roce 1956 se budoucí papež Karol Wojtyla vydal mezi 1. – 5. září spolu se čtyřmi přáteli na kolech na dlouhou vyjížďku z Bolesławce do Świdnice. Do Proszówky dorazili 2. září, což připomíná pískovcový pamětní kámen s vyznačením jmen účastníků a jejich trasy. Byl odhalen počátkem srpna 2009 a požehnal mu farář Krzysztof Kurzeja.
Teď už zbývá jen popřát každému, kdo poznává rád hezká místa a jejich historii, šťastnou cestu.
Otokar Simm, foto autor