Kámen republiky se stal roku 1937 terčem vandalů

Název časopisu by mohl svádět k mylné domněnce, že v něm najdeme témata spojená s horami a přírodou. Šlo však především o list politický se silným národnostním zabarvením

Není tomu dlouho, co jsem od svého hejnického přítele Miroslava Jecha obdržel odkaz na zajímavý článek o Kameni republiky. Objevil ho v týdeníku Naše hory, který vycházel v letech 1919–1938 v Liberci-Horním Růžodole a byl orgánem Československé strany národně socialistické (zpočátku jen socialistické) pro severní Čechy. Časopis byl vydáván každý čtvrtek s datem dne následujícího a je dostupný na http://www.digitalniknihovna.cz/kvkli.

Dne 15. října 1937 objevíme na straně 11 v rubrice „Frýdlantsko“ následující příspěvek:

Po staletí chodí lid poutní cestou spojující Hejnice s Oldřichovem v Hájích. Cesta tato vede hlubokými lesy, ale není pamětníka, který by potvrdil podobný čin, jaký byl spáchán ze soboty na neděli.

Když převzal stát pohraniční lesy do své správy, postaven byl památník s letopočtem a osázen 10 lípami a jedna pojmenována lípou Švehlovou. Celá tato léta stál onen opravdu jednoduchý a milý koutek v klidu, až nyní na něj sáhla hříšná ruka hnědých ničemů. Udaného dne neznámí ničemové uřezali 6 lip 1 m nad zemí a památník pomalovali nápisem „Fuj Versaillským smlouvám“ a dole namalovali skobový kříž. Písmo je provedeno červeným lakem, kterého se používá k malování různých ozdob na dřevěné tretky v Jizerských horách. Vše nasvědčuje, že čin ten provedla nejvýš kulturně vzdělaná německá mládež, která je v různých spolcích na podobné klukoviny školená.

Kámen republiky s chybějící tabulkou, foto Otokar Simm

Pro připomínku uvádím, že v jizerskohorských lesích byly k desetiletému výročí vzniku Československa zřízeny tři takové kameny, ovšem ten na Staré poutní cestě do Hejnic mezi nimi vyniká jak velikostí, tak i pečlivostí opracování. Z citovaného příspěvku se dovídáme, že u něj bylo vysazeno i symbolických deset lip.

Že podobné připomínky budou trnem v oku některých německých obyvatel, pro něž se stalo Československo nechtěných státním útvarem, s tím asi musel zřizovatel předem počítat. Snad ale nepočítal s tím, že si vandalové svoji zlobu vybijí na zasazených lípách…

Anonymní autor článku se zmiňuje i o tom, že z deseti lip jich bylo zničeno šest. To mně nedalo, abych se nešel přesvědčit o tom, zda některá ze čtyř zbylých původních lip u Kamene republiky dosud neroste. Současný návštěvník si ale nejspíš povšimne hlavně aleje starých dubů, jež zde krátce lemují poutní cestu a jsou nepochybně starší, než pamětní kámen. Lípy však poblíž kamene sotva najdeme, až na jednu výjimku: ta stojí hned za kamenem a je dost možné, že její stáří je shodné s neživou památkou. Z připojeného obrázku je patrné, že se během uplynulé zimy opět uvolnila jedna ze tří tabulek. Naštěstí je v dobrých rukou a bude navrácena na své místo.

Otokar Simm