Památka U Pánaboha nad Hlídači Koutu

Pomníček U Pánaboha vyfotografovaný v roce 1979

V kartotéce Emila Nováka, který zde ještě kolem roku 1950 sám svážel na saních dřevo, jsem nalezl záznam s tímto popisem:

Jedna ze svážnic, která se používala ještě v padesátých letech minulého století, vedla údolím Černé říčky do Bílého Potoka. Staří Němci ji říkali Hauptmanngasse, údajně podle prvního svážeče jménem Hauptmann. Poblíž skály Horní Hlídač Koutu, kde začíná terén prudce klesat, visíval na stromě svatý obrázek. U něho se dřevaři nejprve pomodlili, aby s pomocí Boží šťastně dojeli. Teprve pak se s naloženými saněmi spustili do údolí. Zasklená skříňka s figurkou Matky boží ozdobenou růžencem visela na stromě až do šedesátých let, kdy ji už téměř rozpadlou nahradil krucifix připevněný sem Alfredem Wildnerem z Frýdlantu a Ernstem Elstnerem z Raspenavy. Místu se odedávna říkalo U Pánaboha a pod tímto jménem je zaneseno i v Matouschkově „speciálce“.

Podoba památky z roku 2007

O stejném místu píše i Rudolf Kauschka ve své knížce Wandern und Klettern vydané roku 1923, když na straně 105 uvádí, že „… kousek nad Horním Hlídačem Koutu u hraničního kamene 49, 51, 52 zdobí nábožný obrázek štíhlý vysoký buk“.

Obnovení pomníčku v roce 1992

Při našem pátrání po pomníčcích se nám s přítelem Gerhardem a Michalem podařilo památku U Pánaboha nalézt teprve napodruhé, a to 28. října 1979. Roku 1992 jsme zhotovili s Gerhardem nový dřevěný památníček a 21. května 1992 jsme nahradili původní zchátralý.

Štíhlý a vysoký buk, popisovaný roku 1923 Rudolfem Kauschkou, mezitím značně zmohutněl a v roce 2007 došlo k jeho vyvrácení. To jsme zjistili při náhodné návštěvě tohoto místa, které jsme navštívili ve složení Věra a Jaroslav Hauferovi, Martin Waldheger, Josef Stoklasa se synem a Herbert Endler. Tabulka na vyvráceném buku naštěstí nedoznala většího

Poškození, zjištěné v létě 2017

poškození, a tak jsme se po krátké poradě rozhodli zahájit akci „Zlomený strom“. Jinými slovy sundat památku z vyvráceného buku a umístit ji na sousední strom.

Podali jsme artistické výkony, o nichž jsme neměli ani ponětí, že jich jsme vůbec schopni. Navíc jsme si vyšli jen s minimálním nářadím, a tak hlavními nástroji byly naše kapesní nože. Nicméně se nakonec vše podařilo.

Kdo někdy zkusil do buku zašroubovat vrut bez předvrtání, ten určitě ví, o čem hovořím! V roce 2010 jsem se přesvědčil, že tabulka s krucifixem ještě zdobila bývalou svážnou cestu.

Až přichází rok 2017 a zpráva Rudy Makeľa o spadlé památce U Pánaboha a jejím zchátralém stavu…

Herbert Endler

O poškození jsme psali ZDE,  o opravě pojednává následující článek Marie Matuškové:

Oprava křížku U Pánaboha

Aktuální podoba památky před umístěním na strom

V Topografii skal Jizerských hor, Gustav Ginzel, Emil Novák z roku 1962, stojí, že u skal Horního Hlídače visí na buku polorozpadlý svatý obrázek v dřevěné skříňce. Později byl nahrazen křížkem na dřevěné desce. Vlivem počasí a stárnutí materiálu křížek spadl. Na zemi jsme ho nalezli v létě 2017 a odnesli dolů.

Na opravě se podílelo Jizerskohorské technické muzeum, Jiří Pavelka, Ruda Makeľ a Marie Matušková. Opravený křížek byl dne 9. září 2017 vynesen Hauptmannovou cestou a připevněn na buk skupinou ve složení: Šárka Štěpánová, Marie Matušková, Ruda Makeľ, Aleš Navrátil, Jaroslav Haufer a Jiří Růžička. Radost z vykonané práce jsme vystupňovali navštívením Scheibsteinu (Studentský kámen), prohlídkou skalního hřibu u Nosu a dokonce i vyhlídkou z Nosu samotného.

Dolů jsme sestoupili krkolomnou cestou zvanou kdysi Böhmensteig, která má historický význam jako svážnice a na mapách se vyskytuje již před třemi sty léty.

Marie Matušková

Přemístění památky v roce 2007

Oprava památky v roce 2017