Tajemství dívky z Malého Štolpichu odhaleno
V říjnu loňského roku jsme publikovali článek Herberta Endlera o nových svatých obrázcích v údolí Malého Štolpichu a o instalaci sošky Panny Marie do výklenku, kde byl po více než dvě desetiletí umístěn obrázek „neznámé dívky s křížem“. Jiří Růžička ze spolku Ferdinandov sobě, o něm při popisu obnovy obrázků uvádí:
Z výklenku ve skále byl sejmut zkorodovaný obrázek dívky s křížem, který sem před rokem 1989 kdosi instaloval, byl zrestaurován, zavěšen na strom u Mlýnského kamene a do skalního výklenku se vrátila Panna Maria.
Ani on, ani Herbert Endler, si netroufli původ a smysl obrázku blíže definovat. Byli jsme proto potěšeni a překvapeni, když nezávisle na sobě dorazily ohlasy na tento článek. Navzájem se doplňují a zároveň upřesňují, kdo, kdy a proč byl na obrázku vymalován. S radostí tedy oba dopisy uveřejňujeme:
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetl článek Herberta Endlera o nových svatých na Nové poutní cestě v posledním Patronu. Těší mě, že Vám mohu posloužit informací. Neznámá dívka z výklenku, kde je dnes soška Panenky Marie, byla namalovaná kamarádem Frýgem – je to Svatá Helena, malovaná podle fotky dřevěné plastiky sv. Heleny ze zámku Karlova Koruna. Na místo byla pověšena o víkendu 28. – 30. listopadu 1994. Citát je ústředním mottem třináctidílného australského seriálu Proti větru, který běžel od 20. května 1988 v československé televizi. Obrázek je příspěvkem jizerskohorských trempů horám. Děkujeme Ferdinandovákům za restauraci (obrázku, ale za Cimpla a Tetřeva taky).
Za jizerskohorské trempstvo střední generace
Bedla
Druhý dopis pochází přímo od autora obrázku sv. Heleny:
Zdravím Patrony,
rád bych doplnil informace k obrázku „dívka s křížem“. Obrázek má znázorňovat sv. Helenu. Vím to bezpečně, já ji totiž maloval. Jako vzor
mi posloužila fotografie dřevěné plastiky sv. Heleny ze zámku Karlova Koruna. Jen obličej má mé kamarádky Petry. Verše jsou ze seriálu Proti větru.
Nápad na umístění obrázku vznikl při našich častých výpravách do Malého Štolpichu někdy z jara 1994. Kamarád Petty vyrobil, mimochodem příšerně těžkou, desku z kotlářského plechu, já namaloval obrázek a společně jsme ho umístili do niky o víkendu 28. – 30. listopadu 1994. Poté velmi často svítila nočním poutníkům na cestu u obrázku svíčka. Po letech se občas objevil nesmělý návrh, že by již značně vybledlý obrázek chtěl obnovit, ale nějak se nedostával čas.
Tímto bych rád poděkoval spolku Ferdinandov sobě za velmi zdařilou obnovu obrázku. Trochu mě mrzí, že opustil své místo na skále, kde pro nás měl poněkud nostalgický význam, ale jsem rád, že našel své nové místo a snad tam vydrží dalších 22 let. Přeji hodně zdaru do další pomníčkářské práce.
Frýgo
Děkujeme tedy Bedlovi a Frýgovi za vysvětlení, další tajemství v Jizerských horách je vysvětleno. Obrázek svaté Heleny se nově nachází u modře značené cesty údolím Malého Štolpichu, 2200 metrů nad Viničnou cestou, popř. 500 m od Bílé kuchyně.
Ota Simm: Námět pro hloubavé a znalce
Při čtení letáčku vydaného v souvislosti s obnovou mariánského výklenku na Nové poutní cestě mne zaujala informace, že přemístěný obrázek „neznámé dívky“ se nyní nachází u Mlýnského kamene.
V 70. letech uplynulého století jsme s kamarádem umístili na tuto skálu vrcholovou knížku (dnes je uložena v archivu „vrcholovek“) s tím, že se jedná o Rakev. Skálu jsme tehdy jednoznačně identifikovali dle Topografie skal Jizerských hor od Gustava Ginzela a Emila Nováka z roku 1962.
Později jsem se ale s Emilem dohadoval o tom, zda se nejedná o Mlýnský kámen, o čemž on byl v té době skálopevně přesvědčen. A to i přesto, že ve zmíněné Topografii napsali spolu s Gustavem, že jde o Rakev. Nyní, po tolika letech, se objevil opět někdo, kdo tvrdí, že skála u Nové poutní cesty se nazývá Mlýnský kámen.
A máme tu další „tajemství“ spojené s tímto místem. Rád se proto s vámi podělím o váš názor. Třeba se k němu někdy vrátíme…