Staré cesty v okolí Nového Města pod Smrkem

Opravený Neumannův kříž

Chci vám přiblížit trochu historie, bez níž by obnova památek byla jen pouhou stavební činností. Novoměstsko, jako každý kraj, má bohatou minulost. Bohužel poválečná doba zpřetrhala kontinuitu historického vývoje a mnohé bylo zničeno. Dnes se pokoušíme na tuto historii navázat a při tom zjišťujeme, jak málo připomínek (památek, literatury) je zachováno. A začínáme ztrácet i poslední pamětníky. Čas nelze zastavit…

Cesty jsou důležité, bez nich by se zde lidé neusídlili. Spojovaly je s okolím a usnadňovaly jim průchod lesy. Nahlédněme tedy do časů před založením Nového Města pod Smrkem.

Zdejší podhorská oblast byla jedním velkým lesem. Nejbližší osídlení bylo soustředěno jen do údolí říčky Smědé a Řasnického potoka. Tomu se ale vymykala ves Ludvíkov, založená u bezvýznamného potůčku ve 12. století. Vznikla na velmi staré cestě kolem Chlumu a severního okraje Jizerských hor, která směřovala dál do Slezska.

Názvy a směry hlavních cest ve Frýdlantském výběžku

Cesta, která vedla přes Ludvíkov, se v údolí Smědé oddělovala od pravěké cesty z českého vnitrozemí do Lužice. Zpočátku neměla pojmenování, až mnohem později se jí začalo říkat Stará ludvíkovská cesta (Alter Lusdorfer Weg). V udělení práv Novému Městu se pro ni objevuje jen strohý název Strasse (silnice).

Další název byl odvozen od Slezské cesty (Schlesischer Weg), která vedla z Frýdlantu podél Řasnického potoka. Když se v 18. století zhoršily obchodní vztahy se Saskem, uvažovalo se o přeložení této Slezské cesty z Frýdlantu přes Ludvíkov a kolem Nového Města na vrchol hory Smrk. Cesta by pak obešla Sasko a sestoupila by přímo do Slezska. Pokus ale nebyl dotažen do konce. Do povědomí budoucích obyvatel se tak dostal název Stará slezská cesta (Alter Schlesischer Weg).

Mapa cest v okolí Nového Města pod Smrkem

Část cesty mezi Ludvíkovem a zemskou hranicí měla i jiné pojmenování. Souvisel s poutěmi do Hejnic a říkalo se jí Schickenstrasse. To prý podle toho, že k hranici byly pro vracející se slezské poutníky posílány povozy. Pokud je pověst pravdivá, pak by název vznikl až po zavedení zemské hranice mezi českým královstvím a saským kurfiřstvím. Tedy po roce 1635, kdy saský kurfiřt získal od rakouského císaře Horní Lužici za spojenectví ve válce.

Poutníci tudy chodili po staletí. Ludvíkovský kostel byl poutní zastávkou a po určitý čas směl prodávat odpustky. Také se v něm zastavovala procesí ze Zhořelce. Jejich trasa, nazývaná Zhořelecká cesta (Görlitzer Weg), procházela poblíž Ludvíkova.

Setkání na Zhořelecké poutní cestě s Dolní kapličkou opravenou v roce 2010

Poutě ale byly v novějším věku omezovány, až nakonec byly po druhé světové válce zakázány. Po kdysi významné cestě se pak už proháněly jen družstevní traktory a občas jí projeli ojedinělí cyklisté nebo po ní prošli výletníci. Rozpad družstevního hospodaření znamenal i zánik cesty.

Okrašlovací spolek se snaží znovu zprůchodnit alespoň části této poutní cesty. Jeden její díl je zachován mezi Ludvíkovem a novoměstskými zahrádkami, druhý začíná od asfaltové silničky k pramenu kyselky a vede k potoku Lomnice.

Kamenný most na Ztraceném potoce u Ludvíkova

Na prvním úseku lze obdivovat kamenný most z roku 1881 (v mapce č. 1). Má vozovku z dlouhých žulových kvádrů a prostřední pilíř klínovitého tvaru, který brání tarasení splavovaných kmenů. Hned za ním je jez, z něhož vede vodní náhon do Ludvíkova. Most byl po povodni roku 2010 opraven, ale protože již předtím byl několikrát spravován, nemohl být zapsán mezi technické památky.

Po povodní v roce 2010 byl most opraven

Z blízkého návrší shlíží na most opravená Resselova kaplička (2). Ta stojí při vedlejší větvi poutní cesty, která prochází Horním Ludvíkovem. Obě části poutní cesty se opět setkávají u Neumannova kříže (3). Kříž stojí východně od kamenného mostu a byl postaven roku 1855. Po druhé světové válce byl rozvalen a teprve v roce 2007 znovu sestaven. Odehrál se u něho tragický příběh: bratři Wildnerové, známí pašeráci a pytláci, se tu 11. června 1896 tak zle pohádali, až Adolf svého bratra Antona zastřelil. Pak údajně uprchl do Ameriky. U kříže bývala křižovatka několika cest, dnes tudy prochází už jen jedna z nich. Jižní větev poutní cesty od Resselovy kapličky byla rozorána, rovněž tak hornická cesta, po níž se vozila železná ruda z Měděnce do raspenavského hamru, a také další dvě polní cesty.

Současná podoba Viehweg – cesty, po níž chodili ludvíkovští poddaní na robotu.

Od Neumannova kříže směřovala poutní cesta k východu kolem dnes již umírajících lip pod městskou vodárnou. Tomuto místu se říkalo Bílý kříž (4). Prý tu tragicky zemřela malá holčička. Ale ani tato cesta již neexistuje. Dnešní pokračování cesty k novoměstským zahrádkám je novější trasou. Němci ji nazývali Horní ludvíkovská cesta (Oberer Lusdorfer Weg).

Pohled na místo, kde stála Bílá kaplička a později pak Raazův kříž.

Na poutní cestu lze opět narazit, když půjdete z města ke kyselce nebo k singltreku u lesa. Nad rekreačním táborem odbočuje z asfaltky polní cesta, což je její pokračování. Kdysi tu býval rybníček (5), z něhož byla dřevěným potrubím svedena pitná voda do Nového Města. Poutní cesta směřuje na východ k lesu kolem ruin vrchnostenské hájovny (6), s níž je spjato jméno hajného Pecha. Ano, právě on tragicky zemřel na svahu Smrku při naháňce zvěře a má tam pomníček.

Starší fotografie Raazova kříže, archiv Friedlandstube Hünfeld

Pod hájovnou je zachovaná obezděná studánka, kterou spolek renovuje. Kousek za hájovnou jsou ještě ruiny domu zvaného Liščí farma (7), protože tu bývala farma modrých lišek. Za ní cesta zanikla, a proto musíte jít po okraji louky. Dostanete se tak k místu, kde byl roku 2009 obnoven Schwertnerův křížek (8) a kde začíná Hornická naučná cesta. Odtud lze dojít k Lomnici, přičemž vlevo jsou zarostlé ruiny bývalé Pfeifferovy brusírny pil a ještě dříve novoměstské pily, kterou darovala frýdlantská vrchnost hornickému městu pro potřeby budování domů a cínových dolů. Podél Lomnice bývalo rovněž centrum zpracování cínových rud. Stály tu drtírny s obytnými domy a huť k tavení cínu. Poutní cesta pokračuje ještě kousek za Lomnicí až k asfaltové lesní cestě a dál již neexistuje. Vede po ní Hornická naučná cesta.

Pohlednice z roku 1901 se zábavním střediskem u Hübnerova mlýna, archiv Friedlandstube Hünfeld

K jiné historické cestě se musíme vrátit do Ludvíkova. Vedla odtud severovýchodním směrem k vrchnostenskému hospodářskému dvoru (dříve poplužnímu dvoru). V dávných dobách šlo o tak zvanou Dobytčí cestu (Viehweg), neboť se po ní honily krávy na povinné spásání vrchnostenských luk. A samozřejmě po ní chodili i ludvíkovští poddaní na robotu. Cesta je zčásti zachovaná, nejprve vystoupá na malý kopec, kde stála tzv. Bílá kaplička (Weisse Kapelle – 9). Připomínala prý padlé ze srážky císařského oddílu se švédskými vojáky za třicetileté války.

Dobová fotografie Pfeifferovy brusírny pil u poutní cesty, archiv Friedlandstube Hünfeld

Nedaleko se nacházelo další pochmurné místo, novoměstské popraviště (10). Cesta poté sejde kolem kravína k Lomnici. Přímo před potokem najdeme ruiny bývalého Niklasova hospodářského dvora (11), u něhož stála krásná vilka. Bohužel vyhořela a budovy dvora postupně chátrají. Ještě před Niklasem se tu nacházel Hübnerův mlýn. Mlynář Hübner zbudoval na konci 19. století pro potěchu svou i jiných vpravo od cesty na tehdejším rybníčku zábavní místo s hostincem, tanečním ostrůvkem a plavbou lodiček. Později se mu říkalo Švýcarský mlýn (Schweizermühle). Vše zaniklo po druhé světové válce.

Oprava Pechovy studánky členy okrašlovacího spolku

Od Lomnice již ludvíkovští robotníci viděli hospodářský dvůr, který stál nad dnešní čerpací stanicí v Novém Městě. Byl založen v odlehlém lesním koutě a vedle něho byla vrchnostenská obora. Po ní dostalo toto místo i celý zalesněný kraj pojmenování Hegewald, Hájený les. O zvěř v oboře se museli starat hornořasničtí poddaní. K hospodářskému dvoru vedla z Frýdlantu cesta, kterou Němci nazývali Hohe Strasse (Horní silnice). Měla to být i spojnice se Slezskem, která vedla výše

Obnova zprůchodnění poutní cesty

než Slezská cesta v údolí Řasnického potoka. Proto ten název. Někteří však tvrdí, že Hohe Strasse byla jen cesta z Frýdlantu k dnešní odbočce do Horní Řasnice (6. kilometr od Frýdlantu) a poté mířila dolů k původní Slezské cestě. A cesta vedoucí ke dvoru byla jen odbočkou. V roce 1943 byla silnice mezi Frýdlantem, Novým Městem a hranicí upravena na rychlostní komunikaci. Dodnes se prozrazuje klopenými zatáčkami.

Tři velmi staré cesty tak vymezovaly prostor, kde roku 1584 vzniklo Nové Město. Dvě z nich dodnes existují, třetí se Okrašlovací spolek pokouší obnovit. S cestami jsou spojeny i křížky a kapličky, které kdysi lidé postavili, aby je chránily při jejich putováních nebo na památku nějaké události. I tyto křížky byly zachráněny a opraveny.

Václav Tima