Obnovený smírčí kříž v Dolní Oldříši

Malá vesnička Dolní Oldříš leží daleko v jizerském podhůří. Možná nejdále, jak je ve Frýdlantském výběžku možné. Její katastrální území z něj vystupuje jako další, ještě menší výběžek a kam se člověk podívá, je obklopen Polskem. Život necelých tří desítek obyvatel tu už od dob Karla IV. stráží kostel svatého Martina. 

Na přední straně kříže je vytesán motiv meče, foto Jiří Růžička

Dolní Oldříš je vesnička starobylá, ostatně první písemně doložená zmínka o zdejším kostelu spadá do roku 1346. Nejvýznamnějším zdejším rodem zde byli Eberhardové, kteří Dolní Oldříš drželi do roku 1639 – náhrobek rytíře Abrahama von Eberharda z roku 1612 je zachován u kostelní zdi. Po nich byla obec do roku 1689 v rukou Rodewitzů, poté se stává součástí frýdlantského clam-gallasovského panství. 

Dnešní podoba kostela svatého Martina odráží úpravy a rekonstrukce, které proběhly v letech 1780, 1865 a 1881. Vnitřní zařízení pochází z 19. století. Obec Bulovka jej dnes využívá jako koncertní a výstavní síň. Na přilehlém hřbitově najdeme jen málo náhrobků. O to větší zajímavost čeká na příchozího mimo plochu hřbitova – na severní straně stojí při hřbitovní zdi starý pískovcový smírčí kříž. 

Zarůstající smírčí kříž v Dolní Oldříši před úpravou, foto Jiří Růžička

Datum jeho vzniku neznáme. Ke kříži se však váže příběh o dvou potulných prodejcích – mastičkářích, kteří kdysi do Dolní Oldříše přišli a rozhodli se v místním hostinci Kretscham přenocovat. Možná se chtěli posilnit před překročením hranice, nebo jen odpočinout na závěr kupecké cesty. Možná si toho večera nalévali víc, než snesli, možná se uprostřed noci pohádali kvůli rozdělení utržených peněz. Každopádně nad ránem byl jeden z nich nalezen u hřbitovní zdi, probodnut dýkou svého kolegy. 

Je hotovo – smírčí kříž vyrovnán, jeho okolí upraveno. Foto Jiří Růžička

Vrah byl usvědčen, a kromě trestu musel jako výraz pokání vztyčit na místě vraždy kamenný kříž. Ten v Dolní Oldříši je poměrně masivní s rozměry 95 x 85 x 35 centimetrů. Jeho ramena nejsou rovnoměrná a na přední straně objevíme dobře patrný reliéf meče či dýky. Patrně se jedná o vytesaný motiv vražedné zbraně. 

Po mnoho let stál kříž nakloněný a postupně mizel v zemi. V poslední době také čím dál víc zarůstal náletovými dřevinami a vysokou trávou. V rámci nedávné úpravy prostoru hřbitova jej však lidé vyzvedli, srovnali a zušlechtili jeho okolí.  

Dávný smírčí kříž tak může nadále vyprávět dávný příběh o dvou mastičkářích, jejichž přátelství skončilo hádkou v oldříšské hospodě a následnou vraždou u nedaleké hřbitovní zdi. 

Za inspiraci a fotografie děkuji Jiřímu Růžičkovi ze spolku Ferdinadov sobě. 

Bohumil Horáček