Simmův kříž na Tyršově stezce

Slavnostní požehnání obnoveného kříže proběhlo v pondělí 26. března 2018

Někdy se drobná památka v krajině znovu zrodí doslova téměř z ničeho. Tak, jak se to stalo křížku na Tyršově stezce v Kokoníně, vysvěcený letos o Velikonocích. Nic se však neděje jen samo od sebe. Nebýt nadšenců – Ivany Řimnáčové, Josefa Šikoly, Otokara Simma, Milana Bajera, Hanky Daškové, jejích kluků v žlutých vestách a řady dalších lidí, ležel by jeden z nejstarších jabloneckých polních křížů dodnes zasutý v blátě a travinách, a lidé, kteří by o jeho existenci nevěděli, by místo míjeli bez povšimnutí.

Podle dobových informací byl původně na kamenném podstavci ze žuly a pískovce vztyčen kovaný kříž, na němž byly připevněny postavy Ježíše a Panny Marie, namalované na plechu. Památku doplňoval i citát z Lukášova evangelia – ona Ježíšova slova, která měl vyslovit, když byl přibit na kříž: „Vater, in deine Hände empfehle ich meinen Geist“, čili „Otče, do tvých rukou odporoučím ducha svého.“ Historie této sakrální památky je poměrně dlouhá, ale přesto toho o ní příliš nevíme. Kříž měl roku 1800 postavit na svém pozemku při cestě z Dolního Kokonína do Rychnova hospodář Josef Simm z domu č. 150. Jeho potomci se pak o něj léta starali: nejprve Anton Simm a později Franz Simm. V pozemkové knize se dochovala zmínka z 23. března 1839, kdy mu byla uložena povinnost „obraz našeho Spasitele na věčné časy v dobrém a čistém stavu udržovati“.

Na jaře roku 2017 leželo rozvalené a zapomenuté torzo kříže z roku 1800 u Tyršovy stezky

Simmovi byli prastarý a velmi rozvětvený kokonínský rod, který je zde zmiňován již v 16. století. Stavitel kříže Josef Simm měl svůj statek číslo 150 na dnešní Tyršově stezce, v místě nad cestou, kde nyní stojí na navážce zemědělská stavba s násypkami. Šlo o poměrně velké hospodářství. Vlastnil ale i pozemek pod cestou, na němž byl vztyčen křížek. Důvodem jeho stavby mohla být jen prostá zbožnost, ale kříž mohl také sloužit jako obrana proti nedobrým duchům. Nedaleko od něj totiž bylo místo zvané kdysi der alte Friedhof (Starý hřbitov, někdy zvaný také Francouzský), zde byli podle pověsti pohřbeni mrtví z doby moru či jiné epidemie. Sám rychtář Simm zde při kopání prý nalezl zbytky kostí.

Zbytky kříže a podstavce jsme nejprve očistili od nejhrubších nečistot

Anton Simm z č. 150 byl kokonínským rychtářem v letech 1773–1832 a dožil se na tehdejší dobu neuvěřitelných 90 let. Podle prastaré matriky právě on byl předkem (možná i otcem) hospodáře Josefa Simma. Ten se narodil v roce 1773 a zemřel dne 21. ledna 1851 v domě č. 150. Zajímavé je, že ze stejného domu pak pocházel i Franz Simm, malíř a obecní představený mezi léty 1855–1861. Simmovi byli spřízněni se známým rodem kokonínských mlynářů Kittelů, kteří měli mlýn na dohled od křížku, v dodnes stojícím výstavném domě č. 55. Monogram AS a letopočet 1807 je uveden na klenáku vchodového portálu a připomíná čas, kdy si Anton Simm vzal mlynářovu dceru Kláru Kittelovou a společně starý mlýn přestavěli.

Na klenáku hlavního vchodu domu č. p. 55 najdeme monogram Antona Simma a letopočet 1807

Zdeněk Tomek z Kokonína vzpomínal, že Simmův kříž ještě před nějakými čtyřmi desetiletími v místě stál, byť již notně omšelý. Pak jej kdosi bůhvíproč shodil a poškozené kameny po čase skončily na protější straně cesty, kde zapadly do hlíny a pomalu je pohlcovala vegetace. Až v roce 2016 dostala Iva Řimnáčová tip od Kokonínských na záchranu této téměř zničené památky. S jabloneckými patrioty Otou Simmem a Milanem Bajerem odkryli první kameny, základy a zbytek podstavce pak ze země vykopali pod vedením Hanky Daškové pracovníci vykonávající pro město veřejné práce. Ukázalo se ale, že podstavec kříže je poškozen natolik, že může být použit jen zčásti. Naštěstí byla dobře zachována část pískovcového kamene s nápisem A 1800 („A“ je zkratka latinského Anno čili Rok). Restaurátor a kameník Petr Verich pak na náklady města Jablonce nad Nisou a s podporou Libereckého kraje obnovil a doplnil celý podstavec, na nějž byl poté umístěn velký litinový kříž s pozlaceným korpusem Krista. Kříž se po více jak dvou staletích zase zaleskl nad tokem říčky Mohelky. Neváhám jej dnes označit za Simmův kříž. Na paměť dávného sedláka Josefa, který jej postavil, i kamaráda Oty, jenž patřil k hloučku jeho zachránců.

Marek Řeháček