Schillerova památka má nové místo

Restaurovaná Schillerova památka v Mariánské Hoře na novém místě

Před pár roky nastal mezi přáteli jizerskohorských pomníčků menší rozruch. Stalo se poté, co se k nim dostala informace, že obec Albrechtice v Jizerských horách prodala pozemek na Mariánské Hoře, který bezprostředně souvisí se skalkami, na nichž je upevněna Schillerova pamětní deska. Bylo zřejmé, že přístup k ní bude omezen, nebo dokonce znemožněn. Nabyvatel pozemku na něm totiž hodlal postavit rekreační stavení. Avšak od října 2019 se nalézá na novém místě.

Ale kdy a proč se Schillerova památka objevila právě zde? Vždyť Jizerské hory – aspoň pokud je nám známo – velikán německé literatury nikdy nenavštívil. Odpověď můžeme nalézt v novinách Gablonzer Tagblatt (Jablonecký deník) ze 13. května 1905.

Dne 9. května 1905 uplynulo sto let od úmrtí slavného německého básníka a dramatika Friedricha von Schillera. Kulaté výročí „knížete básníků“ bylo v německojazyčném pohraničí velkolepě oslavováno. Stránky květnových novin byly zaplaveny oslavnými texty a oznámeními o pořádání nejrůznějších akcí. Snad v každé obci byly všemožnými spolky a sdruženími pořádány Schillerovy večery, kulturní dýchánky či – jak bychom řekli dnes – komponované pořady. Ochotníci předváděli ukázky ze Schillerových dramat a přednášeli jeho básně, z nichž k neoblíbenějším v té době patřila Píseň o zvonu. Sázely se Schillerovy duby a stavěly pamětní kameny.

Poškozená Schillerova deska – archiv Herberta Endlera

Jablonecký starosta Adolf Heinrich Posselt v opakovaně zveřejněném provolání k občanům města v Tagblattu, mj. 7. 5. 1905, charakterizoval Schillera jako „jednoho z největších a nejšlechetnějších mužů německého národa, jednoho z nejnadšenějších průkopníků lidských práv a duševní svobody, který bude navždy žít v srdcích svého lidu, ba celého kulturního světa“.

Také na Mariánské Hoře, malé jizerskohorské obci, se chystaly oslavy. Neděle 7. května, na niž zdejší „Úterní společnost“ (Dienstag-Gesellschaft) připravovala důstojnou akci, se probudila do krásného počasí. Ptáte se, o jaký spolek se jednalo? S odstupem více než sta let se to už patrně nedovíme, ale je možné, že šlo o některou z tehdy oblíbených stolních společností, zpravidla tvořených partičkou vážených pánů, scházejících se pravidelně v některém z místních hostinců u žejdlíku piva, hry v karty atp.

Poškození se postupně zvětšovalo – archiv Herberta Endlera

I tady se hrstka věrných vlastenců rozhodla jubilantovi vytvořit památník. Okolní domy byly v ten den svátečně vyzdobeny vlajkami a prapory a kolem čtvrté odpoledne se od hostince Josefa Posselta vydal na místo slavnosti početný průvod. Pozvání přijaly tělocvičné spolky z Albrechtic a Mariánské Hory, místní hasiči, zastupitelé obce spolu se školským radou z Albrechtic, odkud přišly i dva pěvecké spolky Liederkranz a Melodia.

Dorazily i deputace dalších obecních spolků. Slavnostního projevu se ujal učitel Schmidt a poté oba pěvecké spolky spolu s členy Úterní společnosti zapěly Schillerovu Ódu na radost. Na nevysoké skalní stěně, nacházející se na pozemku Johanna Rößlera z č. p. 221, byla odhalena pamětní deska odlitá z kovové slitiny. Emil Lischke z Jablonce pak položil k patě skalky dubový věnec, načež bylo pořízeno společné foto. Od silnice vedla k místu upravená široká cesta a Schillerův kámen, ze kterého byl tehdy nádherný rozhled, zkrášlil horskou vísku a stal se napříště vyhledávaným cílem výletníků.

Deska vyrobená v roce 2005 Otto Pospíšilem – stav 2014

Potom se účastnící odebrali do Posseltovy hospody, kde slavnost ještě několik hodin pokračovala. Pěvecké spolky se s členy Úterní společnosti staraly o dobrou zábavu. V závěru dal albrechtický řídící učitel Hansel podnět ke sbírce, při níž byl vybrán pěkný obnos 53 korun a 30 haléřů. Peníze byly určeny na další zvelebení Schillerova pamětního místa.

V Gablonzer Tagblattu byla zpráva zakončena nadějí, že Schillerova památka bude trvalou připomínkou básníka a jeho nesmrtelného díla, jež bude i v té nejmenší německé vísce žít na věčné časy.

Jenže na věčné časy nic nevydrží – mohli jsme se o tom už nejednou přesvědčit. Nevydržela ani Schillerova památka na Mariánské Hoře. Ačkoliv není spolehlivě a doložitelně známo, kdy byla hrubě poškozena, s největší pravděpodobností přečkala bez úhony obě světové války. Ve skalním výklenku zůstaly až do renovace jen její chatrné zbytky. Chybějící kusy byly tak velké, že nebylo možné si domyslet znění celého nápisu,

Spolek Patron byl pozván ke konzultaci úprav

Otto Pospíšil († 2014), dlouholetý člen Spolku Patron, měl k Mariánské Hoře vřelý vztah. To jej jistě vedlo k rozhodnutí Schillerovu tabulku obnovit. Vzpomínám, jak Otto neúnavně pátral po jakémkoliv dokladu, který by mu umožnil originální nápis rozluštit, avšak veškerá jeho snaha vyšla naprázdno. Přesné znění se mu zjistit nepodařilo.

Nepochybně však v archivu nalezl zmíněný novinový článek ze 13. května 1905. Pak už se s pečlivosti sobě vlastní pustil do ruční výroby repliky. V tichosti a bez nároku na okázalost ji v roce 2005 – dvě stě let od smrti básníka a sto let od první instalace – upevnil do původního skalního výklenku.

Zůstala v něm až do letošního jara, kdy majitel novostavby navrhl obci, aby byla o kousek přemístěna. Současně nabídl součinnost při přípravě a vymezení nové přístupové cesty. Členové spolku Jizerské Albrechtice desku 27. dubna sejmuli a obec Albrechtice v Jizerských horách ji předala Kamenosochařství Dvořák v Nové Vsi n. N. Zároveň obec u firmy objednala přípravu nového zahloubení a následné ukotvení tabulky.

Prázdný původní výklenek

V létě v Kovovýrobě Lubas v Nové Vsi opískovali jemnou balotinou korozi. Zbývalo provést povrchovou úpravu proti oxidaci, které se ujal akademický sochař Jiří Dostál z Loučné nad Nisou. Jiří Dostál nám k tomu sdělil:

„V kamenosochařské dílně u Dvořáků na Nové Vsi jsme prováděli dokončovací práce pro osazení pamětní desky ‚Karl Winter′ pro jabloneckou radnici. Po dokončení se na stůl dostala Schillerova pamětní deska, kterou měli Dvořákovi osadit na Mariánské Hoře. Je mosazná a bylo nutné ji před osazením konzervovat, tj. ochránit ji před povětrnostními vlivy. Použili jsme vosk, který se užívá v bronzové slévárně ve firmě HVH v Horní Kalné pro ochranu i patinování bronzových odlitků pro exteriér i interiér. Rozředěný vosk jsme třikrát nanesli, zahřáli plamenem a po vychladnutí jsme povrch překartáčovali. Deska tím získala i jemnou patinu. Takto jsme konzervovali i krytky šroubů.“

Od 13. října 2019 se památka Friedricha von Schillera na Mariánské Hoře velmi dobře vyjímá na zbrusu novém místě, které se nachází jen pár desítek metrů od toho původního. Je dobře patrné ze silničky. V příštím roce hodlá obec Albrechtice ještě upravit přístupovou cestu a umístit sem informační panel. Přístup obce k zachování mariánskohorské pamětihodnosti je příkladný. Jsem přesvědčený, že Otto Pospíšil by měl z díla radost.

Otokar Simm