Pomník kancléře Přemysla Šámala
Přemysl Šámal na obraze Viktora Strettiho z roku 1937
Na rok 2018 budeme vzpomínat jako na rok plný výročí, spojených převážně s „osmičkovými“ osudovými roky v dějinách naší země. Ohlédněme se za ním ještě jednou touto malou vzpomínkou. Vzpomínkou na Přemysla Šámala, jednoho z „mužů 28. října“, spolutvůrce samostatné republiky, pozdějšího prezidentského kancléře a možná jediného politika, který má v Jizerských horách svůj pomník.
Přemysl Šámal se narodil 4. října 1867 v Praze. Jako osobnost českého politického života se zapsal do povědomí veřejnosti již v dobách rakouské monarchie. Nejprve prací pro české menšinové školství v pohraničí a později i jako stoupenec Masarykova realistického hnutí. Byl Masarykovým blízkým spolupracovníkem a důvěrníkem. Spoluzakládal tajnou domácí odbojovou organizaci Maffie, která tvořila domácí zázemí a zpravodajskou základnu Masarykovy zahraniční mise.
Po zatčení Karla Kramáře se stal jejím vedoucím představitelem. Konspirativní schůzky se odehrávaly často přímo u Šámalů, mimo jiné i proto, že byt měl dva východy. Šámal byl v neustálém kontaktu se všemi významnými domácími politiky i s Masarykovou zahraniční akcí a usiloval o koordinaci protirakouského postupu. Účastnil se i rozhodujících jednání v Ženevě koncem října 1918.
Vznik československé republiky jej vynesl do čela pražské radnice a poté z komunální sféry do pozic nejvyšších po bok prezidenta osvoboditele TGM – byl jeho kancléřem. V této funkci setrval i po nástupu Edvarda Beneše do prezidentské funkce a působil zde až do nástupu prezidenta Emila Háchy. Přes pokročilý věk se po 15. březnu 1939 stal jedním z organizátorů protinacistického odboje a hlavou ilegální organizace Politické ústředí. 27. ledna 1940 byl zatčen gestapem, prošel čtyřmi měsíci tvrdých výslechů a poté jej čekala berlínská věznice Alt Moabit. Odtud byl v kritickém stavu propuštěn do domácího vězení v soukromém sanatoriu, kde 9. března 1941 zemřel.
O Šámalově vztahu k Jizerským horám již bylo napsáno mnoho, stejně jako o vzniku a pohnutém osudu jeho pomníku. Zopakujme tedy jen to nejstručnější. Na Novou Louku si Šámal jezdil odpočinout a věnovat se své zálibě v myslivosti, především v době jelení říje. Jeho pomník nedaleko Nové Louky nechala zřídil Československá myslivecká jednota, slavnostně byl odhalen v sobotu 5. října 1947. Stejného dne byla otevřena i Šámalova stezka z Kristiánova na Smědavu.
Po roce 1948 již masarykovský politik přestal být v kurzu, ale jakýmsi zázrakem pomník přežil tuhá padesátá léta. Komunistická moc se v případě Šámalova pomníku probrala až v roce 1960, kdy jej nechala z Nové Louky odstranit. Jen díky osobnímu nasazení Miloslava Nevrlého se podařilo alespoň zachránit bronzové plakety. Podruhé byl pomník odhalen 8. září 1990 v podobě, ve které jej můžeme vidět dnes. Celý příběh Šámalova pomníku je podrobně popsán v Knize o Jizerských horách.
Hrob Přemysla Šámala najdeme na Vyšehradském hřbitově v Praze, společně se Stolpersteinem, zasazeným do dlažby před jeho domem v Karmelitské ulici na Malé Straně v roce 2013, a s jizerskohorským pomníkem na Nové Louce, je jedním z mála pietních míst, kde lidé mohou na jednoho z tvůrců republiky zavzpomínat.
Bohumil Horáček
