Neobjasněná smrt Marthy Krause

Psal se rok 1947, jizerskohorské městečko Hejnice se stále vzpamatovávalo z poválečné výměny obyvatelstva. Velká většina německých obyvatel byla vysídlena, ale svoji domovinu nesměli opustit odborníci, kteří měli zajistit, aby místní hospodářství i nadále fungovalo. K této menšině patřila i rodina Josefa Augstena, kameníka a odborníka na stavbu a údržbu horských cest.

Rodina sice nejdřív obdržela příkaz k vystěhování a musela odejít do sběrného tábora v Novém Městě pod Smrkem, ale na poslední chvíli požádala lesní správa o vynětí Augstenových z transportu. Ti se tak mohli vrátit zpět do svého domku v Hejnicích, který byl během internace vyrabován a vyvlastněn. Novým majitelem se stala lesní správa, které museli za bydlení ve svém rodném domě pravidelně odvádět nájem.

Josef a Marie Augstenovi žili v jedné domácnosti se svou šestadvacetiletou dcerou Marthou a její pětiletou Ingrid. Martha se v roce 1942 provdala za Ericha Krauseho z Bílého Potoka a ve stejném roce se jim narodila dcera. Erich ale byl odveden do války, kde padl do zajetí a o jeho osudu v tu dobu nebylo nic známo.

Je čtvrtek 4. prosince 1947. Do hor stále ještě nedorazila sněhová nadílka, vládne však nevlídné podzimní počasí, obloha je pokrytá těžkými mraky, téměř stoprocentní vlhkost a teplota necelé dva stupně. Neproniknutelná tma padá na kraj už kolem čtvrté hodiny.

Tou dobou se vrací domů z práce v lese Josef a se svou ženou očekávají příchod Marthy, která pracuje u vypalovací pece v hejnické porcelánce Kratzer a syn. Ještě před týdnem byla na dvouměsíční výpomoci při opravě pecí porcelánky v Raspenavě, kde se starala o stravu a úklid sedmi pecařům z Teplic. Ale od pondělí je opět u pece v Hejnicích.

V šest hodin večer jí končí směna a vydává se k domovu, kde na ni už čekají rodiče s večeří. Po večeři oznámí Martha rodičům, že ještě zajde změřit lino na stůl ke kolegyni Peckové, která bydlí nedaleko nádraží v Bílém Potoce, a že se brzy vrátí. Otec jí pro jistotu dává klíč od domu, aby je nemusela budit, kdyby přišla později.

Martha si oblékne punčochy, tmavomodré barchetové šaty s červenými květy, na ně si navlékne červenožlutý ručně pletený pulovr, přečeše si své dlouhé kaštanové vlasy a stáhne je do sponky, obuje si zimní šněrovací boty meltonky. Do kabelky hodí krejčovský metr a klíče od domu, vezme si ještě dlouhý, černý zimní kabát, rozloučí se s rodiči, políbí dceru a kolem půl sedmé odchází z domu se slovy, že se do půl deváté vrátí. Jen ona sama věděla, co se jí honilo hlavou, co ji trápilo, s kým se měla setkat. Jak se její přítel postaví k jejímu soužení?

Místo aby šla rovně ke kolegyni Peckové do Bílého Potoka, odbočila na křižovatce u Riedlova domu ke kostelu. Těsně před sedmou hodinou minula Kratzerovu porcelánku, kde potkala svého mistra Wankeho, a pokračovala ke Kamennému mostu. Za mostem se pozdravila s kamarády Rolandem Pivernetzem a Margitou Hammerovou a pokračovala dál směrem na Ferdinandov. Kousek za restaurací Vinný hrozen ji dohonil bratranec Rudolf Neisser, který pracoval jako řezník v řeznictví u Doubka a chodil si přivydělávat po domácnostech zabíjačkami. Toho dne se vracel dodělat zabíjačku do Ferdinandova, kde už byl odpoledne, ale musel se na chvíli vrátit k Doubkovi.

Martha toho nikdy moc nenamluvila, ale tentokráte neřekla ani slovo, jen když se u domu č. p. 510 jejich cesty rozcházely, pozdravila obvyklým „Diener“. Neisser pokračoval po silnici do Ferdinandova. Cestou mu proběhlo hlavou, že mu jeho žena říkala, jak jí při sestřenčině nedělní návštěvě u nich doma Martha chtěla sdělit něco velmi důvěrného, ale nedošlo k tomu.

Martha odbočila na cestu ke Skalnímu Městu a po chvíli se dala vpravo. Za sebou nechala poslední domy, minula klášterní studánku a polní cestou se vydala k opuštěnému domu uprostřed luk č. p. 365, kde se měla setkat s přítelem. Ke schůzce skutečně došlo, spolu se vydali vzhůru mokrou a temnou loukou k seníku v lese.

Josef Augsten se probudil kolem desáté hodiny a bylo mu divné, že Martha ještě není doma. Oblékl se a šel jí naproti k domu, kde bydlela Pecková. Všechna okna ale byla již temná, a protože Josef přesně nevěděl, ve kterém okně kamarádka bydlí, vrátil se domů. Martha stále ještě doma nebyla, a tak se Josef ještě jednou vydal ven a prošel Hejnice. Bezúspěšně…

Ráno vyšel z domu před pátou hodinou a šel opět k Peckové, kterou potkal na cestě do práce. Sdělila mu, že k ní Martha vůbec nedorazila. Josef se tedy vydal do porcelánky, kde se od vrátného dozvěděl, že Martha nepřišla do práce. Situace ho velmi znepokojila, a tak se vydal na stanici Sboru národní bezpečnosti (SNB), kde oznámil pohřešování dcery. Nešťastný otec se znovu vrátil do továrny za vedoucím Marthy, který mu řekl, že ji večer v sedm hodin viděl jít ulicí ke kostelu. Od synovce Rudolfa Neissera se dověděl, že se večer potkali za mostem a že Martha odbočila ke Skalnímu Městu.

Po Hejnicích se začaly šířit drby a pomluvy: že Martha odešla s jedním pecařem z raspenavské porcelánky, že odjela do liberecké nemocnice na léčení pohlavní choroby, že byla těhotná, a proto utekla… Rodina nesla ztrátu milované dcery velmi těžce, obzvláště matka se se situací nedokázala smířit. Plná beznaděje a utrpení se 16. ledna vydala k libverdskému koupališti, kde se s kamenem uvázaným k tělu vrhla do temné ledové vody a zvolila smrt.

Josefa tak ranila další těžká rána osudu, během měsíce a půl přišel o dceru i manželku. Upnul se tím víc ke své vnučce, které věnoval veškerou lásku a péči a sám ji vychovával.

Je sobota 29. května 1948, Československo zcela ovládli komunisté, nad Hejnicemi jsou ve vzduchu cítit rozkvetlé stromy a louky, jaro se převalilo do své druhé poloviny, v lesích začínají růst houby.

Toho krásného sobotního odpoledne se na houby vydali dva bratranci z Chrudimi, zrovna pobývající v Hejnicích. Neznali horský terén, a tak se raději drželi poblíž kraje lesa. A v těch místech spatřil jeden z nich mezi balvany ukryté lidské tělo ve značném stadiu rozkladu. Okamžitě spěchali na velitelství SNB v Hejnicích, kde v půl páté odpoledne nález oznámili. Stanice SNB o nálezu těla vyrozuměla Okresní kriminální úřadovnu ve Frýdlantě, okresního lékaře v Hejnicích MUDr. Himlsbergera a též Josefa Augstena, otce pohřešované Marthy.

Ještě téhož dne se rozběhlo vyšetřování, na místo nálezu se dostavila výjezdová skupina kriminalistů. Za Okresní kriminální úřadovnu dorazil inspektor Sázavský, z liberecké oblastní úřadovny kriminální inspektor Dědek, vrchní inspektor Šebek coby fotograf, ze stanice SNB v Hejnicích praporčík Bartoš, okresní velitel Pažout, MUDr. Himlsberger. Povolán byl i místní hrobník Kamil Weber a otec pohřešované.

Po ohledání těla doktorem bylo konstatováno, že se jedná o ženu ve značném stupni rozkladu, jako příčinu úmrtí označil dvě rány do hlavy, první ostrým předmětem, nejspíš sekerou, a druhý úder tupým předmětem. Dále bylo konstatováno, že se nejedná o místo činu a že jde o úkladnou vraždu. Josef Augsten podle šatů a kabelky poznal svoji dceru Marthu. Tělo bylo převezeno do márnice hejnického hřbitova.

V neděli ráno byla za přítomnosti doktora Himlsbergera, úředního lékaře Půlpána z Nového Města pod Smrkem, zdravotního rady Šolce z Liberce a vyšetřujícího soudce Krajského soudu v Liberci JUDr. Eysselt-Klimpélyho, provedena pitva. Tou bylo zjištěno, že se jedná o násilnou smrt způsobenou druhou osobou z bezprostřední blízkosti nástrojem tvrdým, ostrým, vedeným na hlavu. Příčinou smrti byla rána vedená na temeno hlavy, čímž v lebce vznikl otvor čtyřikrát osm centimetrů ve tvaru kosočtverce, druhý úder byl veden na záhlaví ostrým předmětem, který způsobil otvor čtyřikrát jeden a půl centimetru. Smrt nastala okamžitě. Pitvu dutiny břišní nebylo možno provést z důvodu rozkladu těla.

Ještě v neděli se rozjelo vyšetřování a výslechy. První byl vyslechnut otec Marty, jako druhý Oldřich Wanke, vedoucí z porcelánky, který nasměroval vyšetřování k sedmi pecařům do Lužce, kde Martha po dobu dvou měsíců před svým zmizením pracovala. Jako možného pachatele dále zmínil Josefa Grose, topiče u pece v porcelánce, který prý rád vyprávěl, že má s Marthou intimní poměr. Vyslýchána byla i tchýně Marthy, Hedviga Krauseová, bratranec Rudolf Neisser, kolegyně z porcelánky Hermína Pecková, zaměstnanci firmy Antonín Kylián, stavby pecí Teplice – Antonín Šrůtek, Eduard Vágner a František Čmejrek.

Poté se kriminalisté zaměřili na dva podezřelé: pecaře Františka Čmejrka a topiče Josefa Grose. U Čmejrka se vyšetřovatelé spokojili s jeho výpovědí a popřením jakéhokoliv vztahu s Martou Krauseovou. Uvedl, že ho pouze jednou doprovázela k vlaku na nádraží do Hejnic. Postačilo jim i vysvětlení jeho odjezdu z oblasti den po vraždě, a to z důvodu ukončení prací na opravě pecí.

Vyšetřování se pak upnulo k osobě Josefa Grose, který byl v neděli 30. května v poledne zatčen pro podezření z úkladné vraždy a převezen do policejní věznice v Liberci, kde na něj byla uvalena vazba.

Při výsleších vyplynulo, že s Marthou udržoval více než pracovní vztah, že se mu líbila, v práci spolu koketovali a často ji zval na schůzku. Uvedl však, že se sešli pouze jednou, když se Martha vracela od tchýně z Bílého Potoka, jel jí na kole naproti a pak spolu šli procházkou podle trati do Hejnic. V místech, kde trať křižuje silnici do Libverdy, se pokusil o pohlavní styk, ale k němu prý nedošlo, neboť byli vyrušeni ženou, přicházející od Libverdy. Nikdy více se prý spolu nesešli.

Kolegové z porcelánky vypověděli, že se v práci Gros vztahem s Marthou chlubil, a že jim vyprávěl, že s ní měl nejméně dvakrát pohlavní styk. To vše ale Gros odmítl s tím, že se jen vychloubal, aby vzbudil pozornost. V době vraždy byl již týden nemocen a do zaměstnání nechodil, o pohřešování se dozvěděl až v pondělí 8. prosince, po nástupu do práce. Z domu se nevzdaloval, což mu dosvědčila manželka. Pro nedostatek důkazů byl Josef Gros v pátek 4. června o půl deváté propuštěn na svobodu. Tímto se vyšetřování dostalo do slepé uličky a horlivost vyšetřovatelů opadla. O týden později, v sobotu 12. června, byla sepsána Vyšetřující a závěrečná zpráva, kde byl popsán průběh vyšetřování a svědecké výpovědi. Zpráva byla ukončena slovy, že „šetření po pachateli úkladné vraždy Marthy Krauseové zůstalo dosud bezvýsledné a tento nebyl vypátrán.“

Ve zprávě bylo dále psáno, že vyšetřování bylo ztíženo dlouhou dobou od vraždy, na stopy na místě činu mělo nemalý vliv počasí, neb se v této době jednalo o čas zimní a jarní, tj. počasí deštivé a sněhové. Na místě nálezu nebylo nalezeno žádných stop po provedení trestného činu, žádných nástrojů ani jiných náznaků vedoucích k vypátrání pachatele.

Jmenovaná Krauseová, jak bylo výpověďmi svědků zjištěno, neudržovala s nikým známosti, byla samotářskou a málomluvnou. Nikomu se nechlubila, že by měla známost a rovněž 4. 12. 1947, tj. v den, od kterého byla pohřešována, nikomu ničeho neříkala. Dalším šetřením pak bylo zjištěno, že jí bylo místo schůzky, na kterou pravděpodobně šla, známo a že také musela dost dobře znát osobu, s níž se měla setkat.

Tím bylo vyšetřování ukončeno bez jakéhokoliv výsledku a oficiálně nebyl určen ani motiv vraždy. Mezi lidmi se povídalo, že Martha byla těhotná, a že toho osudného večera to oznámila otci svého očekávaného dítěte, který ji proto zavraždil. Při takovém motivu by tedy muselo jít o člověka s rodinou nebo dokonce člověka z vlastní rodiny. V obou případech by si dotyčný nepřál, aby byl vyzrazen.

Uprostřed léta, 28. července 1948, se vydal na houby hejnický holič Bohumír Krecht. Procházel lesem nad Hejnicemi a pod kamenem našel sekeru. Nález nahlásil na stanici SNB a případu vyšetřování vraždy svitla naděje dalšího posunu. Sekera byla ukryta necelých dvě stě metrů od místa nálezu těla, a bylo tudíž pravděpodobné, že jde o vražedný nástroj. Sekera byla zaslána přednostovi státního zdravotního ústavu doc. Dr. Karlu Raškovi k odbornému prozkoumání. Bylo zjištěno, že na ostré kovové části nelze zajistit žádné stopy, z důvodu značného zrezivění, kdežto na tupé části sekery a na její dřevěné části byly nalezeny stopy lidské krve. Pokusy bylo prokázáno, že se jedná o krev totožné skupiny A1, jakou měla i Martha. Šestého září byla sekera vrácena do Hejnic, ale její majitel vypátrán nebyl. Tímto bylo vyšetřování skončeno a pachatel nebyl nikdy dopaden.

Josef Augsten se po několika letech znovu oženil a vychoval dceru Marthy, která prožila celý svůj život v podhůří Jizerských hor. Zemřel 13. března 1955 ve věku pětašedesáti let ve frýdlantské nemocnici.

Erich Krause, manžel Marthy, se v 50. letech vrátil domů z ruského zajetí a v roce 1968 požádal o vystěhování do Německa. Osud bratrance Rudolfa není znám. Josefu Grosovi se po těchto událostech rozpadla rodina a všichni se odstěhovali z Ferdinandova.

V roce 2018 byl na místě hrůzného nálezu zřízen nenápadný pomníček.

Jiří Růžička