Klingerové – textiláci mezi Novým Městem pod Smrkem a Mladou Boleslaví

Město Mladá Boleslav, ač leží daleko v nížině, je dvěma pouty spojeno s Jizerskými horami. Prvním poutem je řeka Jizera, která jako pupeční šňůra propojuje svahy Smrku a skalami lemované údolí pod mladoboleslavským hradem, druhým poutem je rod Klingerů z Nového Města pod Smrkem.
Právě v Novém Městě měli Klingerové centrum svého mohutného textilního dominia. Své podnikatelské aktivity však rozšiřovali i daleko od svých mateřských podniků. Jednou z oblastí, kam Ignaz Klinger zaměřil svoji podnikatelskou pozornost, bylo i Mladoboleslavsko, kde byla první textilní manufaktura založena již v roce 1763. Přímo v Mladé Boleslavi v roce 1819 v širokém údolí řeky Jizery vznikla kartounka Köchlin a Singer, kterou v roce 1854 koupil Franz Hiller z Hodkovic nad Mohelkou a přeměnil ji na továrnu vlnařskou. Hlavním výrobním artiklem byly vlněné šatovky a pestré kašmírové šátky, které se vyvážely nejen po Evropě, ale i do Jižní Ameriky.

Původní objekt Klingerovy přádelny přestavěný z textilky firmy Hiller – stav v roce 1890

Neuplynulo ani třicet let a firma opět změnila majitele. V roce 1881 do Mladé Boleslavi přichází novoměstský Ignaz Klinger a zahajuje rozsáhlou přestavbu továrny. Když byly práce v roce 1888 dokončeny, stály na obou březích Jizery moderní několikapodlažní budovy, v nichž nalezlo práci na 1300 dělnic a dělníků. Firma Klinger zde zřídila dvě přádelny česané příze, kterou až doposud složitě vykupovala od dodavatelů. Jednomu z objektů se dodnes, stejně jako po mnoho let předtím, mezi místními slangově říká Česana. Přestože vedení firmy bylo německé, kdežto úředníci a dělníci byli většinou Češi, nedocházelo zde k žádným národnostním sporům, a to i přesto, že pobočka firmy ležela hluboko v českém jazykovém prostředí. Firma se na tehdejší dobu nevídaným způsobem snažila vylepšovat pracovní i životní podmínky svých zaměstnanců. Již koncem 19. století byly dílny osvětleny elektricky, klingrováci se mohli stravovat v závodní jídelně, továrna za ně platila příspěvky do nemocenské pokladny, odbory vymohly starobní a úrazový fond a pro úředníky navíc penzijní fond. Na tehdejší podmínky to bylo sociální zabezpečení nevídané, ani to však nezabránilo několika stávkám, které v Klingerových textilkách v Mladé Boleslavi proběhly. Ale jak již bylo uvedeno výše, nikdy neměly národnostní charakter.

Původní objekt Klingerovy přádelny před demolicí v roce 2006

Klingerové pečovali o místní řemeslnickou školu, majitel firmy zakoupil rozsáhlé pozemky a zbudoval na nich dvě desítky obytných domů pro své úředníky i vilu pro svou rodinu. Celý soubor budov, včetně vily, dosud stojí a je využíván k bytovým účelům. Dodnes se zde říká „Na Kolonii„.
Za zmínku stojí i péče, kterou vedení firmy věnovalo architektonické úrovni průmyslových budov. Stavby tvořily jednotný celek, projektanti nešetřili parkovou zelení uvnitř areálu, cesty byly lemovány záhony květin, nechyběly ani vodní prvky, lavičky, altánky. V porovnání s průmyslovou výstavbou např. poloviny 20. století ve městech a zvláště na venkově, která estetická kritéria často pomíjela, náleží tvůrcům textilky uznání.

Současná podoba stejného místa s budovou technologického centra Škoda Auto

Textilácká sláva Klingerů v Mladé Boleslavi pohasla, podobně jako v Novém Městě pod Smrkem, s koncem druhé světové války. Již ve třicátých letech firma působila jako akciová společnost Lanex v jejímž vedení ještě nacházíme Oskara Klingera, v roce 1945 pak byl podnik znárodněn. Obě hlavní výrobní budovy byly rozděleny mezi podniky Mototechna, jež zde měla své sklady a prodejnu a Škoda Auto, která do bývalého objektu tzv. Česany umístila své vývojové oddělení.

Druhá budova Klingerovy přádelny, tzv. Česana – dnes vývojové centrum Škoda Auto. Na obzoru domy zaměstnanecké kolonie

Do roku 1989 byly oba objekty využívány bez větších úprav, což se negativně podepsalo na jejich stavu. Zatímco do objektu, který využívala firma Škoda Auto, začaly po privatizaci proudit finance a dočkala se opravy, objekt využívaný Mototechnou ztrácel v devadesátých letech 20. století možnost využití a chátral i nadále. Poslední ránu mu zasadila stoletá voda, která se Jizerou v Mladé Boleslavi prohnala v březnu roku 2000. Bylo proto rozhodnuto o jeho demolici, a tak byla v roce 2006 někdejší pýcha Klingerova podnikání zbourána a na jejím místě vyrostla moderní budova technologického centra firmy Škoda Auto. Druhý objekt bývalé Klingrovky byl obehnán protipovodňovou zdí a dosud stojí a je firmou Škoda Auto využíván – právě zde se rodí první designové studie nových modelů.
Co říci závěrem? Novoměstští Klingerové byli před nástupem automobilového průmyslu největšími zaměstnavateli v Mladé Boleslavi. Jestliže je Mladá Boleslav dnes chápána jako město automobilů, na konci 19. století byla bez nadsázky městem textilu. Jako Němcům se Klingerům mimořádně úspěšně dařilo bez větších problémů podnikat v českém prostředí, především díky promyšlenému sociálnímu zajištění svých zaměstnanců. Zasloužili se i o podobu a vývoj města. Zato jim dnes patří dík a uznání. Pomníček ani pamětní desku však Klingerové, na rozdíl od zakladatelů automobilky, v Mladé Boleslavi nemají.

Bohumil Horáček