Malikův pomníček

Tento příběh je podrobně popsán v Knize o Jizerských horách autora Miloslava Nevrlého na stranách 207-209 (Vražda polesného Málka) Nemá tedy význam abych jej zde opisoval protože jednak by se sem nevešel a jednak si jej zájemce může přečíst ve shora citované knize. Použiji proto jen některá fakta a přidám něco z vlastní kartotéky o příběhu vraždy polesného Malika.

Polesný Malik (jeho jméno se psávalo různě jako Málek, Malík či Malek) z Dětřichova byl znám svým nekompromisním přístupem k pytlákům. Sám jich dostal několik za mříže a není divu, že mu chodili i výhrůžky typu: „Jestli s tím nepřestane skončí jednou prabídně v lese!“.
Jednoho nedělního odpoledne (20.11.1870) si jako vždy vzal pušku a šel na obchůzku po trase – lesní revír – pila – hospoda a domů. Jenomže tentokrát se nevrátil po celou noc a paní Maliková proto vzkázala na pilu i do hospody, ale ani tam nikde nebyl. Netrvalo však dlouho a dřevorubec Ressel přinesl na zádech těžce zraněného polesného domů. Obličej i prsa měl zraněný, rozstřílené hrubě sekaným olovem. Dřevorubec vyprávěl, že nejdříve ani neviděl jak těžce je polesný zraněn – ptal se ještě, kdo že mu v lese namlátil. Teprve když těžce zraněný zasténal uvědomil si co se stalo. Revírník František Malik se k vědomí již neprobral a odpoledne kolem páté hodiny, ve věku 43 let, na následky střelných zranění zemřel. Zanechal po sobě truchlící vdovu a čtyři děti. Pohřben byl 25.11.1870.
Nevinný člověk zemřel a co vrah? Kdo byl vrahem? Na odpovědi na tyto otázky se čekalo celých dlouhých 26 let!
V roce 1896 byla zavražděna obchodnice Emlerová z Václavic u Hrádku n. N. Vrahem byl mladý Bernard Krusche, odsouzený a 30.4.1896 popravený. Jeho otec tehdy prohlásil, že špatnostem jeho syna naučili „lumpové z Vysokýho“ a že nebude mít klid dokud nebudou ve vězení i ti co „odkrouhli fořta“. Výrok se donesl chrastavským četníkům a ti zatkli ve Vysokém Kruscheho švagra Antonína Riegera, člověka nevalné pověsti. Před libereckým soudem tak vyšla v únoru 1897 najevo pravda o vraždě polesného Malika:
„Vraceli se tehdy z pytlácké výpravy a náhle se před nimi objevil polesný, který jim hrozil holí. Rieger pozvedl zbraň a přes varování svého kumpána vypálil na polesného obě hlavně nabité sekaným olovem. Traduje se, že o vraždě věděla celá vesnice, ale ze strachu před Riegerem všichni mlčeli“.
Rieger byl odsouzen k trestu smrti a přeci nezemřel! Jeho advokát zjistil, že podle rakouských zákonů nesmí dostat trest smrti ten, kdo mezi spácháním vraždy a přelíčením byl již souzen a trestán. Rieger tedy byl souzen znovu a odsouzen na dvanáct let těžké káznice. Trest si odpykal, vrátil se a žil vzorně do vysokého stáří.
Pomníček polesného Malika patří k těm hůře nalezitelným. Od roku 1981 jsem tam byl pouze jedinkrát a hledání mi trvalo skoro hodinu. Však stojí tam dosud kamenný pomníček s křížkem a nápisem:

Text a foto Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.
Prameny:
Nevrlý, M.:“Kniha o Jizerských horách“
vlastní archív autora