Hejnický chrám vyhlášen Národní kulturní památkou
Poutní chrám navštívení Panny Marie v Hejnicích byl vyhlášen Národní kulturní památkou. Barokní chrám byl vystavěn dle projektu architekta italského původu Marcuse Antonia Canevalle. Chrám byl vysvěcen v roce 1725 a je největším kostelem v severních Čechách.
V sobotu 17. února se u této příležitosti koná Mše svatá a přednáška Milana Svobody o historii hejnického poutního místa.
Níže uvádíme text dopisu hejnického faráře P. Pavla Andrše:
Bratři a sestry, obyvatelé hejničtí, drazí přátelé, poutníci!
Poslední lednový den roku 2018 se dostalo hejnickému poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie povýšení na Národní kulturní památku. Radostná zpráva od Vlády České republiky je oficiálním uznáním duchovní, kulturní a historické hodnoty jednoho z nejvýznamnějších poutních míst Čech s významným evropským přesahem. Hejnický chrám je pilířem dějin člověčenství v prostoru střední Evropy a Panna Maria Hejnická, Mater Formosa, po staletí ochránkyně miliónů věřících mnoha jazyků po celém světě. Duchovní hodnota místa v srdci Jizerských hor je zpřítomněním božských ctností, to jest víry, naděje a lásky. Na nich bylo poutní místo ve středověku založeno, hrabaty z Gallasu a Clam-Gallasu od 17. věku rozšiřováno a s pokorou i bezmezně podporováno. Řád františkánů, jako správce, sídlící v přilehlém klášteře, kostel a především místní obyvatelstvo a poutníky tři staletí zabezpečoval po stránce duchovní a zdravotní. Františkáni též pečovali o vzdělávání místních.
Zločinecké a nelidské režimy 20. století, nacismus a komunismus s ochotnými přisluhovači, se pokusili o zničení poutního místa. Zejména období komunismu, jemuž předcházelo – jako odplata za hrůzy nacismu – vyhnání a odsun původního německy mluvícího obyvatelstva, proměnilo hejnický poutní areál ve smutný obraz neúcty k člověku a jeho dílu, jež nás dalece přesahuje.
Brzy se uzavře již třetí desetiletí, kdy se poutní kostel skutečně navrátil lidem. Díky mému předchůdci P. Miloši Rabanovi a za pomoci z Čech vyhnaných Němců, panu Daliboru Dědkovi, fondům Evropské unie a celé řadě dalších přispěvatelů je hejnické poutní místo opět prostorem setkávání; přístupné všem bez ohledu na jejich víru či nevíru, mateřský jazyk nebo kontinent, odkud k Panně Marii Hejnické přicházejí.
To, že k vám dnes mohu promluvit a radovat se s vámi, je však skutečnou zásluhou předků i těch, pro které jsou Hejnice jako obec či poutní místo součástí jejich duchovního nebo jen prostého lidského vnímání Boha, krásna či kulturního dědictví. Vyhlášení kostela a poutního areálu za Národní kulturní památku příliš nezmění na tom, co cítím já. Má s pokorou přijatá úloha správce je však posílena rozhodnutím světské autority. Přeji si a modlím se za to, aby se Hejnice jako poutní místo i jako město se svými obyvateli opět stali jedním a společně tak ve svých skutcích i myšlenkách spravovali to velké tajemství hejnického zázraku, aby i další generace zdejšího obyvatelstva a přicházejících poutníků se mohli radovat, oslavovat i užívat tohoto jedinečného daru.
V hluboké úctě ke stavitelům, patronům i správcům a lidem dobré vůle
P. Pavel Andrš, hejnický farář
Hejnice, 31. ledna L. P. 2018