Drobné památky v Mníšku u Liberce
Mníšek (německy Einsiedel in Isergebirge) je vesnice ležící asi 6 kilometrů severoseverozápadně od Liberce na úpatí Jizerských hor. Na jeho katastru lze nalézt také řadu zajímavých pamětihodností a mnoho stop prošlé historie.
Alscherův kříž u silnice mezi Mníškem a Oldřichovem v Hájích
Putování za památkami obce začneme v jejím centru. U kostela svatého Mikuláše býval starý hřbitov ohraničený zdí. Část zdi se v roce 1833 zřítila a definitivně byla odstraněna roku 1891. To se již na hřbitově kolem kostela nepohřbívalo. Byl založen nový a větší, který slouží Mníšku i Fojtce dosud. Do dnešní doby se kolem kostela dochovalo jen několik náhrobků a kříž na kamenném podstavci. V roce 1961 řešil Místní národní výbor bezpečnost chodců v zatáčce při starém hřbitovu u kostela. Bylo rozhodnuto ubrat z něho pár metrů a vybudovat zde chodník. Práce prováděl bagr a ten zasáhl i do původních hrobů. Obnažené lidské kosti vyvolaly vlnu pohoršení veřejnosti. S lebkami prý místní kluci hráli fotbal a byly z toho i trojky z mravů. Pohoršení občanů vyvolal i zásah buldozeru na novém hřbitově v roce 1981.
Naproti kostelu, v zatáčce u bývalé fary, připomínal padlé z Mníšku a Filipova v první světové válce honosný pomník. Byl odstraněn kolem roku 1947. Kronikář Ladislav Ulrych o něm píše:
Slavnostní odhalení pomníku se konalo 24. června 1928. Nápad na postavení pomníku válečným obětem padl 6. ledna 1924 na shromáždění hasičského sboru, protože mezi válečnými oběťmi bylo mnoho jeho členů. Z Mníšku v první světové válce padlo 31 můžů a 17 bylo nezvěstných, na následky zranění zemřelo ještě dalších 24 mužů. Obětí z Filipova bylo pět. Původně hasiči zamýšleli umístit pamětní desku na hasičskou zbrojnici. Starosta obce, stavební mistr Rudolf Preibisch, ale navrhl postavit válečným obětem pomník. Do stavby
Původní podobu pomníku padlých v 1. světové válce najdeme v mníšecké kronice
pomníku se zapojily i další spolky v obci: Spolek bývalých sloužících vojáků (Kameradschaftsverein ehemals gedienter Soldaten), Německý tělovýchovný spolek (Deutscher Turnverein), Německý spolek cyklistů 1899 (Deutscher Radfahrerverein 1899), Německý zemědělský, lesnický a lidově-hospodářský spolek (Deutscher land- forst- und volkswirtschaftlicher Verein), Ovocnářský a zahradnický spolek (Obst- und Gartenbauverein), Ženský pomocný spolek (Frauenhilfsverein) a Svaz válečných raněných (Bund der Kriegsverletzten). Po druhé světové válce byl pomník odstraněn, zejména proto, že po stranách byly dvě německé orlice, vnímané jako symboly fašistického Německa.
Jedna z orlic se podle kronikáře Ladislava Ulrycha měla dochovat v zahradě fary, v současné době tam však již není. Bývalý nájemce orlici prodal a odstěhoval se. Jak pomník vypadal vidíme na fotografii z mníšecké kroniky, na dalším snímku je patrné, co z něj zbylo. Soupis padlých stále existuje a obec má záměr pomník v menším rozsahu obnovit.
Budovu fary postavil v roce 1767 zedník Josef Thurma ve slohu pozdního baroka. Původně byla dvoupatrová, obehnaná kamennou zdí, v roce 1900 nahrazenou laťkovým plotem. V září 1870 fara a chlév se stodolou vyhořely. Oprava byla provedena bleskově. Fara je státem chráněná památka, v současné době prochází rekonstrukcí a má již novou střechu. Obnovou prošla i v druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století, kdy odbor kultury ONV chtěl přízemí objektu využít jako archiv, depozitář a sklad okresní památkové péče. Několik let po opravě tomu tak skutečně bylo.
Budova fary a dvoje sluneční hodiny, které zdobí její stěny
O rekonstrukci se zasloužil a stavební dozor tehdy prováděl Ing. Rudolf Dlouhý, který do zaslepených okenních otvorů v prvním patře namaloval dvoje sluneční hodiny. Na dopolední jihovýchodní stěně je latinský nápis Hora ruit, respice finem (Čas letí, pamatuj na konec) a na odpolední jihozápadní pak čteme Juste vive, et cole Deum (Žij spravedlivě a cti Boha). Je zde také uveden rok stavby fary 1767 a značka původního stavitele Josefa Thurmy. Ve výklenku na jihozápadní stěně je umístěná plastika Krista z náhrobku zrušeného hrobu oblíbeného mníšeckého děkana Dutyho, který v obci sloužil v letech 1904–1925.
Sochu sv. Jana Nepomuckého najdeme na okraji lesíka za svodidly při hlavní silnici z Mníšku do Albrechtic. Nechal je zhotovit Anton Krause, který byl rychtářem Mníšku v letech 1815–1831. Anton Krause zavázal sebe i své následníky k údržbě sochy. Ze svého původního místa blízko Jeřice u rychty č. p. 70 byla přestěhována na současné místo v roce 1861. Po přestěhování byla socha opravena a znovu vysvěcena. Nápis na pískovcovém podstavci je již hůře čitelný a říká:
Selig ist der Mann, der durch die Rede seines Mundes nicht gefallen ist, noch wegen der Sünde mit Traurigkeit gequälet wird. Eccl. 14. 1. Bitte für uns, heilige Johannes v. Nep. (Blahoslavený ten, který nezhřešil svými ústy a není trýzněn smutkem kvůli svému hříchu. Pros za nás, svatý Jane z Nepomuku.)
Další oprava čekala sochu koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století. Odbornými restaurátorskými pracemi byl pověřen akademický sochař Zdeněk Šejnost, který nejprve provedl restaurování otlučených částí obličeje a četných poškození na povrchu plastiky. Později se věnoval pískovcovému podstavci. Další opravou prošla socha koncem osmdesátých nebo začátkem devadesátých let dvacátého století. Kostel sv. Mikuláše, fara a socha sv. Jana Nepomuckého jsou od roku 1958 chráněnými památkami.
Kostel svatého Mikuláše v Mníšku v roce 1740 nahradil původní redernský kostelík z roku 1570
Na Novoveské ulici, poblíž domu č. p. 246, a v blízkosti domu zvaného „učitelák“, stála až do 50. let minulého století malá kaplička se soškou Panny Marie. Na cestě z Mníšku do Oldřichova si při hlavní silnici nemůžeme nevšimnout Alscherova kříže. Alscherovi z č. p. 46 ho nechali postavit v roce 1876. Kříž je udržovaný, Kristus je pozlacený, nápisy jsou stále dobře čitelné. Oprava proběhla kolem roku 2008. Na horní části pomníku je napsáno:
Würdig bist du Höchstes Gut! dass wir dich durch´s ganze Leben loben für dein theures Blut, das du für uns dargegeben. Dass wir dankbar früh und spät´ wie im Schmerze so in freuden dich bei Arbeit und Gebet preisen bis wir von hier scheiden. Drum, o Himmel, Erd´ und Meer, und du, ganzes Sternenheer, sprich: Gelobt sei allezeit Jesus Christus in Ewigkeit!
Nápis v dolní části pomníku říká: Gestiftet von Anton Alscher. Errichtet von Magdalena Alscher im Jahre 1875 (Daroval Anton Alscher. Postaveno Magdalenou Alscher v roce 1875). V ulici Ke Křížkům se pod velkou lípou ukrývá železný kříž s Kristem na kamenném podstavci zdobeném vybledlou malbou. Postavil ho Johann Christoph Hartig ze statku č. p. 15 v roce 1805.
Blízko dnešní Okružní ulice nechal postavit při hlavní obchodní cestě do Zhořelce nad svým statkem č. p. 65 sedlák Franz Stärz v roce 1892 kříž na žulovém podstavci s nápisem. Kříž je skrytý v křoví, kdo o něm neví, nevšimne si ho. Před pár lety měl ještě ve střední části kříže tabulku. Tu jsme našli odpadlou na zemi nedaleko kříže.
Mníšecký starosta Roman Slezák u opraveného kříže Na Americe
Rozvalený kamenný podstavec s křížkem na Americe obnovili Roman Slezák a Pavel Vlasák v roce 2002. Kamenná část památky je původní, kříž a andílek nikoliv. Kříž s nápisem na žulovém podstavci nechal zhotovit 25. července 1879 rolník Stephan Demuth z domu č. p. 3. Prý mu na tomto místě vypadlo dítě z vozu a on ho přejel. Kříž vysvětil děkan z Mníšku. Nápis dnes na kříži hlásá: Tobě ve velké úctě, Tvoje jméno je Ježíš. Kříž pro Tebe, ó Kriste. Ty neustoupíš od povinnosti a práva, když budeš přítelem tohoto kříže, též poneseš v míru svoji tuláckou hůl až k hrobu.
Franz Tietze z domu č. p. 55, stojící dnes v areálu bývalé chemičky, postavil v roce 1806 železný kříž bez nápisu při původní obecní cestě od budovy dnešní pošty směrem k mostu přes Jeřici. Cesta je nyní součástí dvora chemičky. Zbylo z něj jen torzo podstavce bez kříže na skalce schované v křoví. Franz Kajetan Hartig z domu č. p. 69 umístil přes silnici proti svému domu u č. p. 70 nedaleko mostu kříž. Zanikl pravděpodobně při rekonstrukci silnice do Frýdlantu. Začátkem sedmdesátých let minulého století kříž ještě stál nedaleko trafostanice.
Mlynář Josef Hirschmann z č. p. 13 nechal postavit v roce 1860 při cestě proti bývalé továrně Prade, dnes Tovární ulice, křížek s obrazem Matky boží. Torzo ještě existuje, Pavel Effenberger má v úmyslu křížek obnovit. Pomník Františka Josefa I., který dlouho stál bez tabulky v Nádraží ulici, má zajímavý příběh. Podrobně ho popisuje kronikář Mníšku Ladislav Ulrych:
Pamětní kámen Františka Josefa I. v Nádražní ulici
V Mníšku byl od roku 1888 tělovýchovný spolek Deutscher Turnverein. Jedním z funkcionářů spolku byl i Hugo Riedel, syn Franze Riedla, majitele obchodu s vlnou v č. p. 241 před nádražím. Postavil si přepychový dům č. p. 6. Brzy po 1. světové válce uvažoval tělovýchovný spolek o důstojné oslavě 40. výročí své existence a chtěl postavit nějakou trvalou památku. Padl nápad využít v obci existující torzo pamětního kamene postaveného k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I., který byl původně odhalen roku 1908. A bylo rozhodnuto. Kámen poslouží jako základ pro pomníček s reliéfem, bude umístěn u zahrady domu Hugo Riedela u č. p. 6. Slavnost odhalení se konala 26. srpna 1928. Desku s reliéfem zhotovil Josef Pfeiffer z Jablonce nad Nisou. Reliéf byl po druhé světové válce zničen.
Překvapivě těžká kovová deska Schillerovy památky hlásá, že hráz fojtecké přehrady byla dozděna do této výšky právě 9. května 1905, na sté výročí úmrtí Friedricha Schillera:
Beim Baue der Talsperre vermauert, am 9. Mai 1905, dem 100. Sterbetage Friedrich Schiller´s.
Schillerova deska z hráze přehrady Fojtka
Deska byla po druhé světové válce a odsunu Němců z hráze odstraněna, byla uschována tehdejšími hráznými manželi Reckziegelovými v manipulačním domku. V roce 1972 ji našel Miloslav Florián a nechal ji znovu připevnit. Při pohledu z hráze fojtecké přehrady najdeme na pravém břehu Libiakův kříž. Připomíná utonutí osmatřicetiletého Slováka Oto Libiaka v roce 1995. Oto Libiak měl pronajaté občerstvení na pláži u přehrady. Kříž zřejmě postupem času odspoda uhnívá, je poloviční než na starších fotografiích.
Při hlavní silnici na okraji Mníšku najdeme pískovcový hraniční kámen, označující hranici mezi bývalým frýdlantským a libereckým panstvím. Nápisy Herrschaft Friedland a Herrschaft Reichenberg jsou již téměř nečitelné.
Povodeň z roku 2010 připomíná kámen s pamětní deskou a označením výšky hladiny vody. Nachází se nedaleko obecního úřadu v Mníšku.
Pamětní deska na budově č. p. 13, kde sídlila firma Prade, již v Mníšku – stejně jako samotná továrna – není. Budova stála ještě na přelomu 40. a 50. let 20. minulého století. Pamětní desku slavnému rodáku Filipu Josefu Spillerovi s životopisnými letopočty 1800–1879 tam v roce umístil 1928 továrník Franz Prade. Kam se deska poděla, nikdo neví.
Příště se vypravíme na mníšecký nový hřbitov. Jeho památky si zaslouží samostatný článek.
Jiřina Vávrová
