Drobné památky Oldřichova v Hájích
Než se pustím do výčtu pomníčků a křížků Oldřichova v Hájích, dovolím si malé zamyšlení nad významem drobných památek v krajině, pro člověka a pro vzájemnou komunikaci člověka a krajiny.
S radostí vidím, že osud rozvalených pomníčků není dnešním lidem lhostejný, že drobné sakrální památky již nejsou vnímány jako cosi přežitého, přehlíženého, trpěného a ponechaného svému osudu, zapomenutého někde v kopřivách a čekajícího na přirozený zánik. S radostí vidím, že zájem o křížky a pomníčky může spojit nejrůznější lidi ve snaze památku zachránit. Někdo vezme kosu a vyseká cestičku ke křížku, vysadí dvě lípy, poskládá rozvalený podstavec, obnoví deštěm ošlehaný svatý obrázek. Ten někdo navázal na kulturně historickou tradici lokality a obnovil zapomenutou a desetiletí přehlíženou vazbu člověka s krajinou.
Původní náboženský význam a obsah drobné sakrální památky dnešnímu člověku často uniká, převažuje tak patrně úcta k tradici a potřeba napojit se na stopu, kterou v krajině zanechali lidé, kteří tu žili před námi. V poválečných Sudetech přetrhaná historická kontinuita, dosídlenci, kteří si nevytvořili vztah ani ke stavením, která zabrali po Němcích, natož k drobným památkám v krajině, několik desetiletí komunistické propagandy, která s nelibostí trpěla jakékoli náboženské projevy obyvatel. Výsledkem jsou jednak rozvalená Boží muka, otlučené a ulámané kříže, zbourané kapličky a za druhé fakt, že současní obyvatelé jen těžko napojují na odkaz lidí, kteří tu žili před nimi, a těžko si vytváří hlubší vztah k místu, kde žijí. A právě v tom podle mne mohou drobné památky pomoci, přestože se zdá, že jen mlčky přihlíží okolnímu hemžení.
Skrze starost a péči o památky člověk může vnímat a prožívat historickou kontinuitu místa a stmelovat místní komunitu. Jsem ráda, že v obci, kde žiji, je skupina nadšenců, která začala se záchranou staré německé hrobky na místním hřbitově, že tu jsou Trostovi a Nýdrlovi, kteří vlastníma rukama opravili několik drobných památek, že za starostování pana Devery byla obcí rekonstruována kaplička a další křížky. Také spolek Patron se zasloužil o opravu několika pomníčků v Oldřichově v Hájích. Přeji nám všem, aby k nám křížky a pomníčky promlouvaly, vyprávěly dávné příběhy a pomáhaly nám uvědomit si, kdo jsme a kde žijeme.
Drobných památek v Oldřichově v Hájích není mnoho, obejít je všechny zabere sotva den času. Navštívíme jen památky přímo v obci, o pomníčcích a křížcích v lesích kolem Oldřichova pojednává nejedna publikace, proto je do tohoto výčtu nezařazuji.
Začneme v centru obce, kde ještě v druhé polovině sedmdesátých let 20. století býval kříž na kamenném podstavci. Nechali ho postavit sedlák Anton Morche z čp. 38 a Josef Passig z čp. 39 v roce 1807. Kříž byl vysvěcený, původně bez nápisu, ale při obnově v roce 1922 na něj byl vyryt text: „Ó, člověče, nejdi kolem bez pozdravu, pomni, že Bůh je tvůj otec.“ Kříž bohužel již v centru obce nenajdeme, byl zlikvidován při stavbě samoobsluhy. O existenci kříže v obci víme, kamenný podstavec však skončil neznámo kde.
Na návsi stával také pomník věnovaný válečným obětem z let 1849, 1859, 1866 a 1879. Měl tvar kamenné pyramidy, tři metry vysoké s koulí na vrcholu. Byl přestěhován na hřbitov. Na kamenných deskách jsou uvedena jména padlých z válečných let 1914-1918.
Hrubě otesaný kámen v parčíku přes silnici naproti restauraci Beseda připomínal květnovou revoluci roku 1945, pomník byl slavnostně odhalen v roce 1946. Instalaci pomníku iniciovala první poválečná řídící místní školy Marie Sobišková. Koncem sedmdesátých let byl pomník přesunut k obecnímu úřadu, protože naproti Besedě začali Oldřichováci stavět svépomocí obchod. U pomníku se v socialistické éře konaly sliby pionýrů. Na podzim 2016 se pomník stěhoval podruhé, o pár desítek metrů. Nápis na pomníku je stručný: „Věčné památce květnové revoluce 4. V. 1945“.
Vedle čp. 69 se v křoví ještě nedávno krčil dřevěný křížek připomínající tragické úmrtí Mirona Uhury v roce 2009. Kříž byl však odstraněn, nepodařilo se mi zjistit, zda se opravuje nebo co se s ním stalo. V centru obce u hlavní silnice nesmíme opomenout kapličku Svaté rodiny – stojí na pozemku bývalého statku č. p. 19. Kaplička, jež byla koncem devadesátých let v žalostném stavu, byla opravena v roce 2003.
V Oldřichově byla ještě jedna kaplička, její poválečnou podobu si můžeme prohlédnout na fotografiích z archivu Evy Sobiškové a na snímku z libereckého muzea vidíme, jak vypadala v květnu 1963. Fotografoval pan B. Beneš. Do dnešních dní z ní zbyla jen dlažba na zahradě č.p. 16. Franz Anton Ressel o historii oldřichovských kapliček píše: „Náboženské cítění některých obyvatel dalo vzniknout dvěma kaplím a několika sochám. Není známo, kdy byly kaple postaveny, ale obě jsou vysvěcené. Kaple stojící na pozemku čp. 16 s Bolestnou Matkou Boží byla 1861 zbourána kvůli stavbě silnice. Za podpory dobrodinců (Kajetan Franze z čp. 9 a jiní) byla na jiném místě stejného pozemku znovu postavena a vysvěcena. Údržba kaple přísluší majitelům statku čp. 16 a čp. 104. Sedlák Josef Pfeifer z čp. 16 se svého času spolu s tehdejším majitelem hospodářství čp. 104 zavázal za sebe i za své nástupce k údržbě. Druhá kaple, vybavená obrazem Svaté rodiny, stojí na pozemku statku čp. 19, také u silnice. Sedlák Ambros Arnold z čp. 19 se postaral o udržování. K tomu se zavázal i do budoucna, ne však za své nástupce. Obě kaple jsou bez nápisů a neexistuje fond na jejich údržbu.“
Cestou na Pily si po pravé straně u viaduktu všimneme pomníku k 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Byl obnoven v roce 2001 poté, co jistý německý turista, který do obce zavítal s autobusovým zájezdem, objasnil jeho historii. Pomník byl tehdy osazen tabulkou. Pokračujeme-li dále na Pily, nemůžeme minout kříž na kamenném podstavci, který stojí nedaleko čp. 190. Původně stál na pozemku statku čp. 84, v roce 1907 jej Karl Effenberger z čp. 97 přemístil na současné místo a zároveň kříž opravil. V roce 2001 byl částečně opraven podstavec a vedle křížku byly vysazeny dvě lípy. Na veliké lípě na Pilách visí dřevěný kříž s litinovým Kristem, kříž pochází ze zrušeného kostela, který stával do roku 1976 v Liberci na náměstí Českých bratří. Byl zachráněn z hromady sutě zbořeného kostela a dlouho čekal, než se dostal na nové místo.
Cestou z centra obce směrem na Filipku u železniční trati se choulí v trávě pomníček Pavlínky Löffelmannové, který připomíná železniční neštěstí z roku 1971, kdy dvouletá Pavlínka vběhla na trať. Původně byl pomníček z cementového bloku, opatřený cedulkou a jednoduchým křížkem. V roce 2010 pánové Zdeněk Bláha a František Wildmann dali pomníčku novou podobu. V dolní části Filipky, naproti Sokolovně, stojí další železný kříž na kamenném podstavci. V roce 1820 jej nechal postavit rychtář Augustin Augsten. Kříž byl vysvěcený, nápis na něm podle staré německé kroniky původně nebyl. Údržbu měl na starosti majitel rychty na Filipce. V současné době je v jednom z výklenků obrázek Panny Marie a ve druhém nápis: „Svatá Marie, oroduj za nás“.
Při stavbě železničního tunelu na Filipce zahynul při navrtání nevybuchlé nálože v prosinci roku 1873 italský dělník Pietro Pojer. Neštěstí připomíná tabulka v blízkosti tunelu, kterou v roce 2014 opravoval spolek Patron.
Na hřbitově najdeme kromě již zmíněného památníku obětem válek z konce 19. a začátku 20. století také pomníček sovětského vojáka, který byl postaven v roce 1949. Nápis na pomníčku zní: „Zaměstnanci závodu Frýba 06 v Oldřichově v Hájích vděčně vzpomínají našich sovětských bratří, kteří položili své životy za naši svobodu.“ V obci se vypráví, že dotyčný sovětský voják byl zastřelen jiným sovětským vojákem. Na hřbitově se zastavíme ještě u hrobu významného kartografa Josefa Matouschka, který opravil spolek Patron v roce 2015.
Na okraji areálu bývalé panelárny bez povšimnutí chátrá kamenný podstavec, který zbyl z pomníčku, který v roce 1867 nechal postavit tehdejší majitel krčmy čp. 6 Anton Pietsch. Míval železný kříž. Původní podoba je zachycena na jediném dosud nalezeném snímku z archivu Jaroslava Poláka.
V Sedmidomcích u čp. 76 stojí kříž na kamenném podstavci. Kříž je z roku 1861 a byl vysvěcený. Původně snad býval v těsné blízkosti domu. Nápis na podstavci praví: „Ó pojd’te a poklekněte v pobožnosti a modlete se ke svému Vykupiteli, který pro viny vašich bratří skončil svou pouť na kříži. Otče, do tvých rukou poroučím svoji duši.“ Pomníček obnovil Karel Trost. Restaurátorka Vanesa Trostová vzpomíná, že když byla malá, kříž byl ulomený a našli ho pomocí detektoru kovů.
Další památkou, kterou navštívíme, je křížek s obrázkem Panny Marie nedaleko bývalé Skautské louky zvaný U Matičky. Můžeme se setkat také s pojmenováním „Zeleným bukům“ podle obrázku, který býval v dolní části pomníčku. Pomníček zařazuji do tohoto soupisu i přes to, že je hluboko v lese na cestě z Oldřichova do
Albrechtic, a jak jsem zjistila, zná ho jen málo Oldřichováků. Památku pomáhali obnovit Karel Trost a Milan a Petr Nýdrlovi. Obrázek Panny Marie před lety namaloval voskovkami pan Karel Trost. V dolním výklenku býval obrázek, který malovala paní Vanesa Trostová, když byla malá. Inspirovala se veršem o zpěvných, veselých bucích, které stojí pevně na skále. Zezadu je do kamene vytesaný letopočet 1807. Matička má prý kouzelnou moc.
V Oldřichovském sedle naproti bývalé hájovně Hausmance, dnes restauraci U Kozy, je kamenný podstavec s těžko čitelnou malbou a kovovým křížem s Kristem. Na podzim loňského roku bohužel přibyl ještě jeden pomníček. Připomíná tragické úmrtí Romana Nýdrleho. Jeho smrt zasáhla celou obec. Pomníček je v lukách na cestě od Sedmidomků směrem do Mníšku, nedaleko místa, kterému se říká „U Spálené lípy“.
Jiřina Vávrová