Návrat křížku na frýdlantský Větrov

Není to jediný větrovský křížek. Pomníčky poutních cest do Hejnic, zastavení pro připomenutí šťastné či nešťastné příhody, památka výjimečné situace…

Vzkříšený křížek po desetiletích opět doplňuje dvě staré lípy

Pozorné oko lesníka Ladislava Trakala zaznamenalo při cestách k rybníčku Luboše Hrona souvislosti. Dvě vzrostlé, rozložité, více než stoleté lípy s dosazeným starým kaštanem tvoří vhodné místo k zastavení. A skutečně, byly tu nalezeny základy podstavce pomníčku.

Ladislav Trakal měl již své zkušenosti. Ve spolupráci s kamarádem Edou Svobodou se postarali o památku lesníka Huba, zavražděného na konci války ve „spálené hájovně“, uctili pomníčkem lesního dělníka Součka, který zahynul – jako tolik dalších svážečů dříví – pod svým nákladem. Také v místě tragické smrti brigádníka Dulovce z Oravy, který zahynul při vyprošťování pily z kmene stromu, se postarali o křížek. Boží muka v lokalitě „Nad doktorem“ a pomníček hajného Kohouta, který sám proti sobě obrátil zbraň. Jistě se najdou další zásahy všímavého lesníka, který s lesem a vším, co k němu patří, srostl na celý život. Ještě před vojnou pracoval v lesním úseku Ferdinandov, po návratu až do své penze působil v lesním úseku Zátiší.

Při sestavování pomníčku znovu pomohla těžká technika

Ale zpátky ke křížku: Ladislav Trakal s precizností sobě vlastní propátral dosažitelné údaje. Věk lip odhaduje na 130–140 let. Místo se nachází v Horním Větrově asi 200 metrů od překřížení Královy cesty s dnes již zaniklou cestou od Dětřichova na Hág. Na mapě císařských otisků parcel z roku 1843 křížek zaznamenám není, objevuje se až na staré mapě z 19. století, kde je zachycena i stará zaniklá cesta. Víc zatím nevíme. Lze předpokládat, že kříž, stejně jako celá řada dalších, zanikl v 50. letech minulého století.

Ladislav Trakal při obnově křížku na Větrově

Co tedy bylo k dispozici? Rozpadlý základ pomníčku alespoň přesně určil umístění. O vrchní části pomníčku, do které býval zabudován kříž, věděl pan Hron, který dal k dispozici i hromadu kamení, ze které byly vybrány další části. Ze zdánlivě nesourodých dílů se podařilo dát kamennou část dohromady. Kříž slétl jako z filmu Skřivánci na niti – tatínek traktoristy Dana Sedláčka, který s mechanickou rukou zásadně pomohl při instalaci pomníku, dal tip na sběrnu surovin ve Frýdlantě, kde dřív pracoval. Kovový kříž upravil, očistil a nabarvil pan Trakal.

Vzpěru nejprve na míru z drátu ohnul Eda Svoboda a následně ji vyrobil z kovu. Rovněž bylo třeba navrtat jednotlivé části kamenů, aby je bylo možné spojit. Ruda Makeľ nabídl již dříve jiný kříž, ten však byl pokládán za příliš cenný, a tudíž lákavý pro zloděje, kteří v nejbližším okolí již zařádili. Ale kovošrot nabídl dobré řešení. Na instalaci pomníčku jsme se jeli podívat. Díky citlivému zacházením s ovládáním mechanické ruky, řízené Danem Sedláčkem, se díl s křížem, zahaleným červeným přehozem, vznášel ve vzduchu, posunován na správné místo oběma muži.

Povedlo se. Ještě pár pohybů, úprava špachtlí a látka jde dolů. Větrov zásluhou několika osob, které zaslouží obdiv a poděkování, má nové místo k zastavení a zamyšlení. Na místě jsme se shodli v názoru, že různorodé kamenné prvky není třeba sjednocovat a rány opravovat; i to je kus historie křížku, byť novodobé.

Marie Matušková a Ruda Makeľ