Oprava božích muk v Loučné u Višňové

Osudy osídlení mají zejména v pohraničí pestrý vývoj. Zachytit alespoň drobný pevnější bod umožní situaci ukotvit a dovolí se nám lépe orientovat. Osada Loučná je dnes součástí obce Višňová ve Frýdlantském výběžku. Vznik samotné Loučné spadá do 9. až 10. století, kdy sem měli přijít Slované ze Zakarpatí.

Opevněná ostrožna na západním výběžku Sedlákovy hory (313 m n. m.) měla valové opevnění, tzv. Starý hrad. V 17. století byla Loučná – nyní již Lautsche, v držení pánů Grissela a Püchlera. To už jsme u jména Püchler, soustřeďujeme se totiž na kamenný křížek přímo v osadě. Citujme starého kronikáře A. F. Ressela:

Pelexina z Püchlerů, která zemřela v roce 1687, byla podle farních zápisů ze Vsi velice zbožná panna. Denně chodila se modliti ke kapličce, která stála na rohu pole ku statku v Andělce patřícímu, tam, kde ten velký kámen blíže staré cesty z Andělky do Filipovky stojí.

Podle kronikáře Karla Richtera z Loučné byl kolem roku 1874 kříž vylomen a přenesen do Loučné. Je to sloup z kamene, s vysekanou schránkou pro sošku či obrázek. Němci tomuto typu křížku říkali Kapelle – kaplička. Polní katastr kolem místa byl nazýván Kapellenberg. Kamenný sloup přečkal staletí, logicky se dočkal šrámů a pozbyl veškerého vybavení, jen zbytky křížku zůstaly.

O opravě začal Ruda Makeľ uvažovat už v roce 2016. Rozhodli jsme se tedy, ještě s kamarádem Petrem Žákem a s vědomím obce, křížek opravit. Původní plán počítal i s opravou a zpevněním kamene, k tomu ale zatím nedošlo. Ruda obkreslil tvar výklenku, zajistil sklo a kovový rám. Křížek vykoval a daroval Pavel Valach z Višňové. Porcelánovou sošku Madony jsme vytáhli ze zaprášené krabice po babičce. Texty o dějinách osady, slovanském hradišti a křížku samotném zrealizoval Roman Piroch z Frýdlantu.

Obrázek jsem namalovala na plech barvami Unikolky podle obrazu Madony španělského barokního malíře Murilla Bartolomé Estebana, jehož vídeňský olejotisk mám po babičce. Obec uhradila náklady na materiál. Zaměstnanec obce, kamarád Petr Žák, vymaloval výklenek pro sošku, upevnil křížek, desky s nápisy a instaloval sošku i zasklení. Když se díváme na opravený pomníček, máme z něj radost, i když s tím byla, jako ostatně při všech jiných opravách, spousta starání a práce. Snad by to potěšilo i tu pannu Pelexinu.

Marie Matušková a Ruda Makeľ