240 let od vysvěcení hřbitova na Kristiánově

V úterý 24. října roku 1780 byl chladný den. Teplota se nepřehoupla přes deset stupňů a ráno se na trávě objevil první přízemní mrazík. Nad sklářskou osadou Kristiánov v Jizerských horách toho dne naštěstí nepršelo. Frýdlanstský vikář P. Josef Schöpfer tak mohl v klidu vysvětit nový hřbitov, který pro teprve pět let starou osadu nechal na rozloze 119 sáhů zřídit její zakladatel Johann Leopold Riedel. Letos na podzim od této události uplyne jubilejních 240 let. 

Hřbitov na Kristiánově v roce 1987

Huťmistrův bratr Franz Anton, hospodařící na sousední Nové Louce, byl prvním nebožtíkem, který byl na kristiánovském hřbitově 29. listopadu 1780 pochován. Po něm následovali další – celá pokolení sklářských huťmistrů, jejich dělníků, hraběcích lesníků a manželek všech zde byla ukládána k věčnému odpočinku do jizerskohorské půdy. Pohřbili zde i kristiánovské kněží. Mezi nimi vyniká P. Franz Xavier Starrey, rodinný přítel Riedelů a lidový léčitel. Přezdívali mu Hüttenpater – hutní páter – a zpovídali se mu celé generace sklářů. 

Členové Spolku Patron v roce 2011 obnovili riedelovské náhrobky

Od poslední světové války se již na horském hřbitově nepohřbívá. O hroby namísto lidí začala více pečovat příroda, což ještě více umocnilo zdejšího melancholického genia loci. Nejen kvůli němu, ale i díky historické hodnotě byl hřbitov v roce 1958 zapsán na seznam kulturních památek.  

Poslední dobou sice přibývají neoficiálně zřízené „hroby“ v zadní části, nic to však nemění na tom, že hřbitov v Kristiánově je i po 240 letech místem, kde „i čas na chvíli spočine při své nekonečné pouti“. Tak se o něm vyjádřila německá básnířka Anna Gruhl.

Zachytila ten pocit výstižně – stačí opustit ruch lesní asfaltky a vstoupit za hřbitovní vrátka. 

Bohumil Horáček