Znovuobjevené památky v lesoparku v Jabloneckých Pasekách
…Ani Jablonecké Paseky nebyly od r. 1893 bez lázní: „ruské a římské lázně, basin s umělým vlnobitím a koupelové kabiny“ byly naplněny sice jen vodou z nedalekých rybníčků, ale zato ústav nabízel svým hostům „masážní, hudební a čtenářské salony a pět restaurací“…
(Miloslav Nevrlý: Kniha o Jizerských horách)
Pasecké lázně Dr. Glettlera na dobové pohlednici z archivu Petra Kurtina
Pasecké lázně Dr. Glettlera, na samém počátku 20. století velmi oblíbené a široko daleko proslulé jako Bad Schlag, se z podhorské krajiny doslova vypařily se skončením druhé světové války. Rozsáhlý lázeňský areál, rozkládající se v údolí i na svazích kopce nad současnou železniční stanicí Jablonecké Paseky a končící až bývalou výletní restaurací Bellevue nad dnešní Letohradskou ulicí, postupně pustnul a zmenšoval se. Z původní slávy lesního sanatoria se spoustou objektů a atrakcí – našli bychom zde jezírka, umělou jeskyni s radioaktivním pramenem, tenisové kurty, jiřinkovou zahradu a dokonce rozhlednu – dodnes přežily toliko výstavné budovy původních lázní, nedávno pečlivě opravené pro potřeby domova důchodců.
Velká část ploch, které sanatorium kdysi sebralo divokému jizerskohorskému lesu a upravilo je do podoby šlechtěného parku, zase zarostla dnes místy jen stěží průchozí smrčinou a křovím. O původním územním rozsahu ploch patřících k lázním si tak většina poutníků po Jabloneckém vyhlídkovém okruhu, který bývalým areálem prochází, už nemůže udělat představu.
Háj hrdinů v Jabloneckých Pasekách, zbudovaný v roce 1916, foto Otokar Simm
O kamenných menhirech nad lázněmi jsem kdysi slyšel od Radka Topola. Ota Simm později k většímu tajemnu místa přidal ještě informaci o zničeném pietním místě nad někdejším sanatoriem, napravo od cesty na Kynast. Zde v bujném porostu mladých buků leželo porůznu pokáceno několik žulových kamenů s vytesanými nikami, v nichž evidentně kdysi bývaly umístěny desky.
Podrobnější pátrání ve vlastivědné literatuře nakonec přineslo vcelku prozaické rozuzlení. Provozovatel sanatoria – drážďanský lékař Dr. Georg Glettler – nechal v časech první světové války, kdy lázně sloužily i k zotavení raněných vojáků, zřídit ve svahu nad budovami tzv. Heldenhain čili Háj hrdinů – místo, které mělo připomínat padlé válečné hrdiny. Podle některých informací měly v tomto háji být odhalovány pamětní desky těm vojákům, kteří zemřeli právě v paseckém sanatoriu, ale to se později ukázalo jako neprokazatelné.
Centrální pomník Háje hrdinů i dnes zdobí věnce, foto Otokar Simm
Centrálním památníkem Háje hrdinů byl žulový obelisk, slavnostně odhalený 25. června 1916. Válka pro Rakousko-Uhersko v té době ještě nevypadala zcela tragicky, a tak šlo o velkou událost: zúčastnil se zástupce místodržitelství Dr. Bareta; pasecký starosta Anton Fiedler s obecními radními, s vlajkami přišli zástupci spolku válečných vysloužilců i spolku tělocvičného, chybět nemohla školní dítka, profesor Anton Fränzel zastupoval učitelský sbor jabloneckého gymnázia, přišel i rýnovický továrník Leopold Riedel, tehdy ještě stále přítomní lázeňští hosté a vojáci, kteří se v té době zrovna v Pasekách léčili. Celý areál byl vyzdoben v duchu tehdejšího vlastenčení rakouskými a říšskoněmeckými vlajkami.
Ústřední pylon nesl motiv vyznamenání Železného kříže ležícího na dubové ratolesti. Na horní tabuli stálo: Sie kämpften / Sie fielen / Sie ruhen draußen / Für uns čili Bojovali / padli / odpočívají v cizině / pro nás. A pod tím bylo psáno: Den Gefallenen Freunden der Anstalt und den Helden von Schlag. Das Sanatorium Bad Schlag. (Padlým přátelům ústavu a hrdinům z Pasek. Sanatorium Lázně Paseky). Okolo pomníku byly do tvaru velké podkovy postaveny malé kameny s nikami, v nichž byly zasazeny zinkové desky, na nichž byla vyvedena jména padlých odvedenců z Pasek či zahraničních přátel sanatoria (dva říšští Němci, kteří padli v boji proti Francii). Většina jmen z Háje hrdinů se tak objevila později i na žulovém památníku postaveném padlým mužům z Pasek v dnešní Lučanské ulici.
Podle některých indicií bylo místo opakovaně upravováno v dobách první republiky a později znovu v čase druhé světové války, kdy pasecké sanatorium opět sloužilo k zotavení raněných z fronty. Po válce jej ovšem potkal osud podobný řadě jiných vojenských památek v českém pohraničí – pro přítomnost symbolů, považovaných za nacistické, bylo zcela rozkotáno, pomníky rozházeny a hlavní obelisk stržen. Místu se pak začalo díky neznalosti říkat „Psí hřbitov“…
Pomník Paula Kellera s citátem z jeho románu „Ferien vom Ich“, foto Otokar Simm
Areál bývalého sanatoria je ale na drobné památky bohatý. Další se nacházejí na opačné straně silnice, přímo nad budovami dnešního domova důchodců. Na několika místech zde doposud stojí mohutné žulové kameny, některé v přírodní neotesané podobě. Vztyčeny byly tak, jak byly vylomeny, na hranách kamenů jsou dodnes patrné stopy po lamačských klíncích. Několik jich nese výklenek pro dnes již neexistující destičku, která je zasvěcovala slávě některého z titánů německého uměleckého nebe, nejspíš šlo o tehdy oblíbené spisovatele (Paul Keller, Gerhart Hauptmann) či básníky (Friedrich Schiller).
Na rozdíl od Heldenhainu nevíme přesně, kdy byly pasecké „menhiry“ postaveny. Kameny se objevují na snímcích sanatoria již na počátku 20. století. Patrně měly sloužit k dotvoření vzhledu areálu lesních lázní a byly i pádným žulovým potvrzením, že právě zde léčí především síly země. Nápisy z kamenů zmizely snad ve stejné době, která zlikvidovala nedaleký Háj hrdinů.
Jen na jediném „menhiru“, na tom nacházejícím se v areálu nejblíže železničního viaduktu, jsem před časem náhodou objevil těžko čitelný nápis:
Es ist die größte Lust des Lebens, anderen die Last des Lebens zu erleichtern. Do češtiny jsem jej přeložil takto: V životě je největším potěšením, odlehčovat jiným od tíže života.
Tabulka nalezená během nedávných úprav Háje hrdinů, foto Milan Bajer
Až Ota Simm mne později upozornil, že se jedná o aforismus z knihy slezského spisovatele Paula Kellera. Jde o část závěrečné věty jeho románu Ferien vom Ich, který vyšel i česky v překladu Ferdinanda Kruliše pod názvem Odpoutané Já. Věta v Krulišově překladu zní takto: … neboť je největší radostí života ulehčovat druhým břemeno života. Přijde mi, že tento citát je veskrze symbolický a skvěle se hodí nejen k původnímu poslání sanatoria, ale i k současnému účelu jeho opravených objektů…
Ve spolupráci vedení paseckého domova důchodců a jabloneckého magistrátu jsou znovuobjevené drobné památky v bývalém lázeňském areálu od roku 2015 nejen dokumentovány, ale část jich byla taktéž vyřezána z náletů a očištěna.
Díky podpoře Lesů ČR došlo ke vztyčení ústředního pomníku i menších památníčků v bývalém Háji hrdinů, který bude pietně obnoven v rámci příprav oslav 100. výročí od skončení první světové války. Na hlavní pomník by se měly vrátit i nápisy, které zde byly odhaleny před více než sto lety.
Marek Řeháček