Wenzel Aust, zvaný Rauscheck
… Příběh patří ferdinandovskému cestáři Václavu Austovi, známému v širokém okolí pod rodným jménem své ženy jako Rauscheck. Za mlada stavěl na vojně u sapérů silnice a dostal se proto do služby v panských lesích hraběte Clam-Gallase a nakonec byl jakýmsi jizerskohorským cestmistrem. Postavil i dnešní zeleně značenou cestu pravým úbočím Malého Štolpichu, zvanou německy Riegelweg, a to z křižovatky Hvězda za Novou loukou do Ferdinandova. V horách, které měl velmi rád, trávil celé dny a nejvíc se mu zalíbilo právě ve skalnaté rokli Malého Štolpichu. Když zestárnul a doma míval všelijaké trampoty, říkával prý často: „Až bych měl jednou umřít, tak si se mnou nikdo starosti dělat nemusí, zmizím a nikdo mě už nenajde.“ Své chmurné proroctví splnil, jednoho dne odešel do lesa a už se z něho nikdy nevrátil. Hledali ho lidé hodně dlouho, lesy prochodili, skály prohledali, ale ferdinandovského cestáře nenašli. (…) A protože přesné místo nikdo neznal a nemohl mrtvému cestáři postavit pomníček, začali lidé na jeho památku říkat oné cestě nad vodami Malého Štolpichu Rauscheckova cesta.
(Miloslav Nevrlý, Kniha o Jizerských horách)
Když matriky promluví…
Václav Aust se narodil 3. dubna 1841 v Hejnicích č. p. 205 svobodné matce Marii Anně Austové. Otec není v matrice uveden, a proto dostal Václav příjmení po své matce. Přibyl do domácnosti prarodičů Ernesta Austa a jeho ženy Magdaleny, rozené Weberové.
V matričním zápise Austova narození není otec uveden
O měsíc později, 15. 5. 1841, se v témže domě narodilo další dítě, Ferdinand Aust. Ani jeho matka – Veronika Austová, sestra Marie Anny – nebyla provdaná. Vypadá to, že Václav bude vyrůstat se svým bratrancem Ferdinandem, ale ze starých záznamů se dozvídáme, že o dva roky později, 21. 11. 1843, zemřel v Hejnicích č. p. 2 jistý Václav Rauscheck, jemuž bylo 40 let. Vzhledem k tomu, že v domě č. p. 2 jeden čas přebývali i příbuzní Austových – a Václav je po zbytek života přezdíván Rauscheck – zdá se, že dostal přezdívku po svém otci. Nikoliv tedy po rodném jméně matky, jíž se narodil za svobodna.
Dá se spekulovat, že se se stejným mužem měla poměr i matka Ferdinanda. Pokud by tomu tak bylo, pak by se z bratrance Václava stal bratr… To už ale nikdo nevypátrá a pro náš příběh to ani není důležité.
Roku 1850, 18. června, se dosud svobodné Marii Anně narodila Julie, Václavova sestra. O jejím životním osudu nám není nic známo. Václav i Ferdinand zůstali po celý svůj život věrni Hejnicím a Ferdinandovu. Ve dvaceti letech odchází Václav na vojnu, kde se dostává do služby u sapérů, dnes ženijního vojska. Zde se naučí stavět silnice a mosty a tato činnost ho pak provází po celý život.
Austova památka, visící před mnoha lety na jednom z buků
Na vojně si nachází i svou budoucí ženu Margaretu Fleischmannovou z Trhanova u Domažlic, s níž přivádí 6. března 1866, při svém pobytu v Novém Městě pod Smrkem, na svět prvorozeného syna Václava ml. Později se Václav st. s Margaretou stěhují do Hejnic, kde ji 19. 10. 1868 vede k oltáři a bere si ji za ženu. Byla to ovšem svatba na poslední chvíli, neboť již 2. 2. 1869 se jim narodil druhý syn, Josef. Během jejich pobytu v Teplicích přišel na svět 13. 1. 1876 syn Karel a 7. 5. 1881 ještě Rudolf. Dva roky poté, 4. 3. 1883, i první dcera Terezie, která však v pouhých deseti letech 31. 5. 1893 zemřela.
Když bylo Václavovi staršímu šestapadesát let, stal se poprvé dědečkem, to když se jeho synu Václavovi a ženě Karolíně, rozené Kotterové, narodila 11. 3. 1896 dcerka Anna. Ta ale již 8. prosince v necelých dvou letech zemřela. Následovala i další vnoučata (Wilhelm *1. 3. 1897 †18. 3. 1897, Julius *12. 7.1898, vnuk Josef zemřel při porodu 16. 7. 1899, Anna *27. 9. 1900 †1. 11. 1903).
Po vojenské službě nastoupil Václav Aust starší jako cestář na Clam-Gallasovském panství, kde se vypracoval na cestmistra a později v tomto oboru i podnikal (tak je to uvedeno v matrice) a stavěl nové silnice ve Frýdlantském okrese.
Riegelweg (Rauscheckova cesta) z Nové Louky do Ferdinandova
Jeho nejznámější stavbou je cesta z Ferdinandova přes Hřebínek na Novou Louku zvaná Riegelweg. Později, po jeho smrti se jí začalo říkat Rauscheckova cesta. Pro frýdlantské panství byla tato cesta významnou spojnicí mezi frýdlantským zámkem a loveckým zámečkem na Nové Louce. To dokládá i zavedení telefonní linky podél této cesty z ferdinandovské hájovny na Novou Louku. Telefonní linka sloužila ještě po válce a sloupy bylo možno spatřit ještě v sedmdesátých letech, stejně jako vrak pojízdné autodílny z doby, kdy touto cestou na konci druhé světové války ustupovala jednotka německé armády směrem do vnitrozemí.
Riegelweg se cestě říkalo podle vrat (Riegel – závora), která se nacházela v místě pod Ptačími kupami, kde cesta vcházela do zámecké obory. Tady se muselo s povozem vždy zastavit, otevřít vrata, popojet a zase za sebou bránu zavřít.
Václav Aust bydlel se svou ženou ve Ferdinandově č. p. 280, na křižovatce hned pod lesem u restaurace Waldschloss (později zvané „Svaz“). Než se nastěhovali do tohoto domku, pobývali nějaký čas i v č. p. 14.
Kdy Václav Aust, alias Rauscheck, zemřel, to není známo, neboť v matrikách jeho úmrtí zapsáno není. Není známa ani jeho podoba – údajně to byl statný dobrosrdečný člověk s velkým šedivým plnovousem. A tak můžeme uvěřit legendě, že na sklonku svého života skutečně odešel do hor a už se z nich nikdy nevrátil…
Jiří Růžička