Příběh lukášovského pomníku obětí války

Při příležitosti loňského stoletého výročí konce první světové války byly v mnoha obcích obnovovány památky věnované válečným obětem. Nejinak tomu bylo v Jablonci nad Nisou. Po Dobré Vodě, Vrkoslavicích, Jablonci, Pasekách, Rýnovicích a Mšenu se obnovy dočkal i památník v Lukášově. K jeho slavnostnímu odhalení došlo v pondělí 11. listopadu 2019 – symbolicky v Den válečných veteránů. 

Válečný pomník v Lukášově

Velká válka konečně skončila, ale lidé se ještě dlouho vzpamatovávali z jejich krutých následků. Spousta rodin jí byla citelně zasažena a všem se vryla hluboko do paměti. Proto se brzy po válce začaly i v nově vzniklém Československu objevovat snahy o zřizování pietních míst, připomínajících oběti.  

O vznik lukášovského památníku se zasloužil hlavně přípravný výbor složený z místních spolků a zástupců obce. Do jeho čela byl zvolen „čtyřiadevadesátník“ Emil Scheffel, náčelník Německého tělocvičného spolku Friesen. Čtyřiadevadesátníky se nazývali muži, kteří narukovali k 94. pěšímu pluku Turnov s velitelstvím v Liberci (Infanterie Regiment Nr. 94, zkráceně IR 94). Z Jablonecka a Liberecka jich bylo mnoho. O akci bylo obsáhle referováno v deníku Gablonzer Tagblatt 17. října 1927.  

Místní občan Anton Bauhof (IR 94) věnoval pro pietní místo pozemek při hlavní silnici, u domu č. p. 88. Pomník zhotovila vrkoslavická firma Karla Czermaka z broušené hornoslezské žuly. Celkové náklady včetně výsadby květin i kovaného plůtku přišly na 20 000 korun československých. V místním tisku se psalo o tom, že se upravený prostor stal okrasou Lukášova.  

Lukášovský pomník nedlouho po prvotním odhalení v roce 1927. Archiv města Jablonce nad Nisou

Zdaleka ale nešlo vše tak hladce, jak by se mohlo z dnešního pohledu zdát. A nejednalo se přitom jen o sehnání potřebných peněz – snaha výboru narážela i na odpor některých obyvatel. Cílevědomým úsilím však tito pánové dosáhli toho, že 2. října 1927 mohl být lukášovský památník s patřičnou pompou odhalen.  

První říjnovou neděli přálo zúčastněným slunné počasí, a tak již od rána nerušeně vyhrávala hudba. Účast obyvatel Lukášova a hlavně rodin postižených válkou, členů všech spolků, i pouhých zvědavců, byla značná. Pořadatelé pozvali též válečné veterány z Jablonce, Mšena, Pasek, Rýnovic a Janova, dorazili i vysloužilci z nedalekého Harcova. V půl desáté se na horním konci obce sešikoval početný průvod, k němuž se přidali členové lukášovských spolků.  

V roce 1952 byl odhalen přeměněný pomník. Zdroj SOkA Jablonec nad Nisou, SbFP, inv. č. 374

Zástup se vydal k polnímu oltáři, stojícímu na louce vedle pomníku, kde rýnovický děkan Anton Liebisch celebroval mši. Po ní všechny přivítal již zmíněný Emil Scheffel, přičemž zvlášť pozdravil kapitána ve výslužbě Adalberta Schmida, bývalého polního kuráta Rudolfa Schwalkeho a okresního náčelníka vojenských veteránů a současně jabloneckého radního Josefa Noswitze. Farář Schwalke z Jeřmanic přednesl vzpomínkovou řeč, načež kapela zahrála skladbu na motivy básně Theodora Körnera Modlitba během bitvy. Salvy z moždířů byly pak už signálem k odhalení žulového obelisku. Po pěveckém vystoupení spolku Liederbund převzal zástupce lukášovského starosty Eduard Stumpe (IR 94) dílo do péče obce.  

Nadporučík v. v. Franz Engel (IR 94) z Rýnovic vyzdvihl ve vlasteneckém projevu nadšení, s jakým synové českých Němců táhli do boje, aby bránili svoji vlast. Zdůraznil, že jejich oběti nebyly zbytečné a musí být proto jako příkladné navždycky uchovány v paměti. Zbývalo už jen položit věnce. Až potud se popsaná akce nejspíš podobala mnoha ostatním z té doby. 

Nový pomník je věrnou kopií toho původního, nestojí však na původních základech

Avšak památku lukášovských obětí čekal pohnutý osud. Počátkem padesátých let byla přemístěna na nové místo, nacházející se zhruba 150 m severozápadně od původního. Německé nápisy včetně jmen obětí byly pečlivě odstraněny a nahrazeny textem Na paměť trvalého přátelství se Sovětským svazem, kříž byl nahrazen rudou hvězdou. V roce 1953 zde byly vysazeny dvě lípy, z nichž jedna tu roste dodnes. Na jejich zasazení dodnes vzpomíná paní Christa Jurásková, která byla v roce 1953 coby žákyně se školou přítomná. Tak zde pomník stál do počátku 90. let 20. století.  

Po sametové revoluci v roce 1989 ale došlo k definitivnímu odstranění přeměněného památníku z Lukášova. Nešťastným rozhodnutím vedení města Jablonce nad Nisou byl přes protesty rodáků přemístěn do jabloneckého parku Generála Mrázka, kde bylo jeho opětovně upravené torzo 8. května 1995 odhaleno. Dnes na něm najdeme nápis Bojovníkům za svobodu vlasti 1938–1945 a obětem bezpráví 1948–1989.  

V Lukášově zbývalo donedávna z původního pomníku jen několik základových kamenů. Snad i jako nápravu někdejšího pochybení se město rozhodlo zhotovit jeho věrnou kopii. Vypracováním projektu byl pověřen Ivan Rous, jenž vycházel jen z nevalné fotografie a z části původního objektu, využitého pro jiný účel.  

Pomníku požehnal starokatolický farář Karel Koláček

Kamenické práce provedl Jakub Jurek z Hrádku nad Nisou z elegantní, leštěné dolnobřezinecké žuly, která se těží v lomu Horka – Dolní Březinka u Světlé nad Sázavou. Sadové úpravy, zajistila firma Michal Trojan z Hodkovic nad Mohelkou. Náklady na zhotovení nového pomníku činily 331 000 korun, parková úprava a zeleň stála 475 000 korun. Z toho představovala dotace z Ministerstva obrany České republiky 254 000 korun. Zbytek uhradilo statutární město Jablonec nad Nisou ze svého rozpočtu. Výsledkem je replika, která je včetně nápisů v německém jazyce a vybraného typu písma téměř shodná s originálem.  

Také tentokrát byl průběh slavnosti důstojný, i když proběhl s menší okázalostí než před dvaadevadesáti lety. V 15 hodin se u památníku sešlo za chladného a podmračeného počasí přes šedesát zájemců. Dva muži v dobových vojenských uniformách z let 1914 a 1918 stáli čestnou stráž. Po krátkém úvodu se ujal slova primátor Jablonce nad Nisou Jiří Čeřovský. Zmínil se mj. o tom, že tímto počinem město splácí dluh z minulosti a poděkoval všem, kteří se o obnovu zasloužili. Žáci rýnovické základní školy se postarali o kulturní vložku přednesením básní K. V. Raise Cestička k domovu a J. V. Sládka Křišťálová studánka a Píseň. Na flétnu zazněla lidová skladba Ach synku, synku. 

Badatel Marek Řeháček poté připomněl neobvyklý příběh lukášovského památníku, zatímco Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci přiblížil, jaké nesnáze provázely projektování bez dostatečných podkladů. Vyzdvihl příkladnou péči města Jablonce n. N. o drobné památky, mezi něž patří i pomníky obětí velké války.  

Pod základy pak uložil poslanec a bývalý jablonecký primátor Petr Beitl spolu se současným primátorem téměř desetikilovou pamětní schránku z nerezové oceli, obsahující dobové dokumenty a předměty. Následující okamžiky patřily starokatolickému faráři Karlu Koláčkovi, jenž památníku požehnal a současně vyslovil naději, že zůstane trvalý mementem.  

Okolí pomníku doplní nově vysazená lípa

Za reprodukovaných zvuků Smetanovy Vltavy se představitelé města chopili lopat, kterými přihrnuli zeminu k zasazené lípě, jež nahradila jednu ze dvou starších, poškozenou v roce 2016 vichřicí. Řada účastníků se k nim ráda připojila. Na samý závěr slavnostního aktu vypálila čestná stráž salvu z vojenských pušek a z amplionu zazněla česká hymna. 

Mezi přítomnými byli i členové Spolku Patron. Jeden z nich – František Křůmal – vzpomínal na dobu před rokem 1989. Byl tehdy zaměstnán v nedalekém LIAZu, který měl nad lukášovským památníkem patronát.  

„Třikrát v roce, a to v květnu, kdy se slavil První máj a Den vítězství, potom v listopadu výročí Velké říjnové socialistické revoluce, a ještě v únoru, kdy se oslavoval Vítězný únor, byly k pomníku pokládány věnce. Nedlouho před sametovou revolucí jsme s kolegou dostali za úkol uskutečnit zde ‚pietní akt′. Měli jsme k dispozici firemní dodávku a instrukce o tom, kde jsou zajištěny věnce, a kam se mají položit.  

Byl únor, a tak po příjezdu na místo byla všude kolem sněhová pokrývka. Zjistili jsme, že před pomníkem, kam se věnce kladly, leží ještě věnec z listopadu. Položit ten náš na něj se nám zprvu zdálo nedůstojné. Společnými silami jsme tedy starý věnec z ledového zajetí vytrhli. Jenže náš nový v takto vytvořeném kráteru prakticky zmizel. Nezbylo nic jiného, než starý věnec vrátit do jeho původního lože a nový se stuhou umístit na něj. Sníh kolem jsme upravili, úklonou vzdali úctu a pokračovali dál. 

Lukášovský pomník čekalo, bohužel, nedlouho potom stěhování. Avšak ne původního historického celku; byl necitlivě rozdělen a znovu využity byly jen jeho části. 

Proto jsem letos se zájmem sledoval snahu o obnovu pomníku. Základový rám, včetně poloviny záklopu, byl ještě na jaře 2019 na místě v lukášovském parčíku. Byl jsem proto překvapen, když velice pěkně zhotovená replika, včetně dobových nápisů, byla umístěna na nový základ. V základovém rámu je nyní ukryta pamětní schránka, připomínající současnou obnovu. Myslím, že přesunutí nově zbudovaného pomníku na jeho historický základ by nebylo tak nákladné…“ 

Pan František Křůmal je ale i důsledný badatel. Po mnoha hodinách hledání ve Státním okresním archivu nalezl to, co usilovně hledal. Ve fondu ONV Jablonec n. N., karton č. 649, našel údaje o stěhování a přeměně lukášovského památníku.  

V zápisu ze schůze rady Místního národního výboru v Lukášově, konané 9. 4. 1952, se v bodu 5/ uvádí:

„Byla projednána část budovatelského plánu, část 1 vystavění pomníku rudoarmějců. Zítra tj. 10. 4. 1952, bude tento pomník převezen na místo určení požárním sborem Lukášov; s. Dostal obstará na ref. IV ONV heslo na desku. Ostatní bude zařízeno přímo se sochařem Tchořem“. 

V zápisu stejného orgánu z 16. 4. 1952 je v závěru zapsáno:

„Rada MNV se usnáší požádati ONV ref. I v Jablonci n. N. o patronát při odhalení pomníků Rudé armády ku dni 9. května 1952. Hudbu, čestnou stráž, čestnou rotu zajistí s. Vrabčák J.“.  

Věřme, že obnovený památník lukášovských mužů, jimž se stala osudnou první světová válka, již nebude v budoucnu bourán a nebude ani přeměňováno jeho určení. Doufejme, že podobná díla už nikdy nebude třeba stavět. 

Otokar Simm