Oprava památky Marie Vaterové
K Lučanům a Maxovu mám odedávna blízko, je to můj oblíbený kraj. A tak není divu, že již mnoho let často projíždím či procházím i kolem pomníčku Marie Vaterové v Horních Lučanech. Pamatuji ho v zuboženém stavu, a měl jsem velikou radost, když jsem se v roce 2004 od tehdejšího lučanského starosty dověděl, že památka byla z iniciativy obce odvezena k opravě. Jaroslav Pírko z Lučan svařil poškozený kříž a opravil i otlučený okraj pískovcového pomníku. Na dvoře pana Pírka jsme si byli tehdy s Lídou Dutou pomníček prohlédnout a dohodli se, že opravíme i nesnadno čitelný nápis. To se stalo na podzim 2005, kdy už kámen zase stál na svém místě při silnici v Horních Lučanech.
Po deseti letech byl nápis znovu hůř čitelný, a tak jsme se letos rozhodli, že letitý text opět oživíme. Je psaný zdobným starým německým písmem, které do poměrně odolného pískovce před více než 160 lety jemně vytesal zručný kameník. Vše jsme nejprve důkladně fotograficky zdokumentovali a po pečlivé domácí přípravě u monitoru jsme písmeno po písmenu přenesli na papír. Po tak dlouhé době byly přeci jen některé litery poškozené a obtížně čitelné, bylo však samozřejmě nezbytné je zachovat v původní podobě. Během července a srpna jsme pak postupně provedli opravu. Dlouhodobě suché počasí letošního horkého léta nám hrálo do noty.
Překlad nápisu:
Místo odpočinku Marie Anny Vater z Horních Lučan. Narodila se 16. dubna 1789 a zemřela 4. září 1849, hluboce želená svým chotěm a dětmi. Pokoj jejímu popelu!
Při té příležitosti jsem si znovu vzpomněl na to, jak jsem si před lety lámal hlavu nad tím, proč právě tady, při silnici v Horních Lučanech a při staré, dnes zaniklé cestě, našla Marie Anna Vaterová místo svého posledního odpočinku. Tak je to alespoň psáno na přední straně náhrobku. Tuhle záhadu objasnil Gerhard Kutnar z Josefova Dolu, který vypátral, že náhrobní kámen sem byl přemístěn dodatečně, a to ze smržovského hřbitova, kde byla Marie Anna pochována. A v tom také vidím výjimečnost a ojedinělost této jizerskohorské památky.
Náhrobek pořídil své zesnulé manželce Anton Vater, hostinský od Modré hvězdy (Blauer Stern, dnes Avicenum) v Horních Lučanech. V matrice zesnulých je možné dohledat, že Anna M. Vaterová zemřela 4. září 1849 na následky tyfu a pochována byla tři dny nato ve Smržovce. Anton odešel z tohoto světa 2. srpna 1865, přežil tedy svoji ženu o šestnáct let. I jeho ostatky byly uloženy do smržovského hrobu. Hřbitov ve Wiesenthalu, pozdějších Lučanech nad Nisou, měl být teprve založen…
Došlo k tomu v roce 1883 a pochovávat se zde – dle kronikáře Adolfa Lilieho – začalo 1. září roku následujícího. Letopočet 1884 je uveden na centrálním kříži, avšak na litinové desce jedné z hrobek můžeme nalézt i rok 1883.
Rodina Wilibalda Vatera (1824–1899), dalšího příslušníka lučanských hostinských, si v roce 1885 pořídila na lučanském hřbitově honosnou hrobku, do níž byli uloženi i předci pochovaní dosud ve Smržovce. Ostatky Anny Marie i Antonovy tedy byly přeneseny do Lučan, načež nadbytečný náhrobní kámen Marie Anny přemístila rodina ze Smržovky do zatáčky zmiňované silnice.1 A tady stojí už déle než sto let.
Také hrobka rodiny Wilibalda Vatera, po němž se hostinci Modrá hvězda začalo říkat U Wilibalda, zůstala na lučanském hřbitově dodnes zachována, i když je ochuzena o některé tabule s nápisy. Pamětníci uvádějí, že prý na nich byla uvedena i jména Anny Marie a Antona. Na rozdíl od přemístěného staršího náhrobku ze Smržovky, o který pečují řeholní sestry z Horního Maxova, rodina Sejkorova z lučanského Gruntu a další dobří lidé, ji však už nikdo neudržuje.
Půjdete-li někdy kolem, posaďte se chvíli na lavičku, která nahradila jeden ze dvou starých kaštanů, a oddejte se pohledu do malebné krajiny. Můžete přitom vzpomenout i na zajímavé osudy tohoto pomníčku.
Za cenné informace děkuji paní Heleně Sejkorové z Lučan nad Nisou – Gruntu.
Autor: Otokar Simm
