Nehoda Ernsta Daniela u Blumendorfu
Polská část Jizerských hor neoplývá příliš velkým množstvím pomníčků. Říká se, že schaffgotschská vrchnost si nepřála, aby byly připomínány nehody pytláků, pašeráků a snad ani dřevařů. Když už byly nějaké památky zřízeny, pak většinou upozorňovaly na místa nešťastných událostí panských fořtů, lesníků nebo významných lidí.
O pomníčku, o kterém vám zde budu vyprávět, jsem se dověděl teprve před rokem a brzy jsem se za ním s přáteli vypravil. Jakmile jsem ho poznal, hned jsem si ho uložil do pomyslné truhlice s rodinným stříbrem. Jsem přesvědčen, že Emil Novák by v tomto případě ani na chvíli nezaváhal a zařadil ho mezi ty „pravé“ pomníčky.
Památka se nachází na samém okraji Jizerských hor, na východním úpatí Kamenického hřbetu. Stojí blízko opravené silnice vedoucí z dnešních Kwieciszowic do osady Boża Góra, části obce Antoniów. Je tudíž snadno dostupná i autem.
Nápis tesaný do pískovcového patníku označuje místo nehody Ernsta Daniela, která jej postihla 3. ledna 1900 při transportu dřeva. Devětatřicetiletý Daniel sjížděl s potahem naloženým kládami po cestě vedoucí z Gotthardsbergu do Blumendorfu. S nákladem měl namířeno do Berthelsdorfu1, tam už ale nedojel. V dost strmém klesání před Blumendorfem kráčel vedle vozu a za uzdu vedl koně. Na hladké cestě nejspíš uklouzl a spadl pod těžký vůz, který ho přejel a připravil o život. Nehodě nebyl nikdo přítomen, ale při nálezu nebohého vozky vše nasvědčovalo tomuto ději. Tak byl i popsán v periodiku Hirschberger Beobachter (Hiršperský pozorovatel). Děj kdosi i takto zveršoval:
Der 3. Tag des Jahres,
nahm grade seinen Lauf,
da ging im fernen Osten,
die gold’ne Sonne auf.
Da spannt der Fuhrmann Daniel,
seine Pferde hurtig ein,
um nach Berthelsdorf zu fahren,
und Holz zu schaffen rein.
Als er am Blumendorfer Berge,
nach Blumendorf hinunter fuhr,
da hielt er die Pferde beim Zügel,
um sie zu lenken nur.
Da wollt’s ihn verjagen,
er stolpert und fiel hin,
der schwer belad’ne Wagen,
fuhr schnell nun über ihn.
Ach schrecken ohne gleichen,
ach Gott was hier geschah.
Man sah gar schnell erbleichen,
den wack’ren Fuhrmann da.
Ach Mutter, Frau und Kinder,
die ihr am Leben seid,
ins Grab muss ich hinunter,
so jung ich von Euch scheid.
Man feiert sein Begräbnis am 9. Januar,
ach schrecken ohne gleichen,
ach Gott, was hier geschah.
Pokusil jsem se o neumělý překlad, samozřejmě bez nároku na přebásnění:
Třetí den roku
se právě rozbíhal,
když na dalekém východě
vycházelo zlaté slunce.
Povozník Daniel právě zapřahal
čiperně svoje koně,
aby do Berthelsdorfu jel
a dřevo tam dopravil.
Když Blumendorfským kopcem
do Blumendorfu sjížděl,
držel koně na uzdě,
jen aby je usměrnil.
Cosi jej vyrušilo,
proto klopýtl a spadl
a těžce naložený vůz,
jej pak rychle přejel.
Ach tomu leknutí není rovného,
ach Bože, co se to zde stalo.
Příliš rychle jsme viděli skonat
toho udatného vozku.
Ach matko, ženo a děti,
kteří zůstali jste naživu,
do hrobu musím klesnout,
tak mladý od vás odejdu.
Jeho pohřeb slavíme 9. ledna,
ach zděšení bez konce,
ach Bože, co se to zde událo.
Během naší návštěvy jsme na místě náhodně potkali jednoho z domorodců. Dali jsme se s ním do řeči a dozvěděli se, že obnovený pomníček byl při opravě silnice přemístěn kousek dál od komunikace. Tomu nasvědčuje i starší fotografie.
Není bez zajímavosti, že památka Ernsta Daniela je zakreslena již v Matouschkově Speciální mapě Ještědských a Jizerských hor z roku 1927, chybí zde ale její název. Stejně tak je zachycena i v současné polské mapě Góry Izerskie – „Izery“ v měřítku 1 : 25 000 z nakladatelství Galileos. Ani v ní ovšem není uvedeno jméno pomníčku.
Potomci Ernsta Daniela údajně dodnes žijí v obci Proszowa (dříve Gräflich Kunzendorf), v sousedství dnešních Kwieciszowic, a také ve Sklářské Porębě.
Autor: Otokar Simm
