Kříž na Nové Louce není dílem lesníka Gahlera

Původní kříž na Nové Louce stával ještě v 60. letech minulého století. Foto Miloslav Nevrlý

V loňském roce se členové Spolku Patron postarali o instalaci nové informační tabule ke kříži na křižovatce lesních cest u Nové Louky. V jejím aktualizovaném textu se již objevuje i zásadní informace o zřizovateli kříže, který veřejnost zná jako „Gahlerův“.

Touto novou informací je fakt, že zřizovatelem kříže není lesník Gahler, jak se doposud udávalo, ale v roce 1836 jej na křižovatce cest nechal zřídit majitel sklářské hutě na Nové Louce Franz Riedel (1786–1844). Autorem zásadního objevu je Herbert Endler, který údaj zjistil díky svému bádání v archivu litoměřické diecéze. On sám k pátrání uvedl: „Tento výsledek mohl vzniknout hlavně díky ochotě při bádání a poskytnutí podkladů tohoto příběhu ochotných lidmi – odborníků v této oblasti činností. Byli jimi archivář Biskupství Litoměřického Mgr. Martin Barus a Mgr. Jakub Feige ze Státního okresního archivu v Jablonci nad Nisou. Díky jejich spolupráci a znalostem jsem například nemusel navštívit archív v Litoměřicích odkud mi pan Barus poslal první podklady ze soupisu kaplí, soch a křížů z roku 1836. Informace mi později doplnil a upřesnil Jakub Feige v Jablonci nad Nisou. Oběma pánům je třeba za jejich přístup poděkovat.“

Výboru Spolku Patron byla tato skutečnost známa již v roce 2016, kdy spolek památku obnovoval. Po konzultaci s Miloslavem Nevrlým však bylo dohodnuto ponechat zažitý název „Gahlerův kříž“, přestože působnost lesníka jménem Gahler, jež měl podle legendy kříž vztyčit ze žalu a na památku své předčasně zesnulé dcery, v lesovně na Nové Louce nebyla zatím věrohodně doložena. 

Aktualizovaná informační tabule, instalovaná v roce 2024.

Poškození informační tabule v roce 2024 a její následná výměna tak byly jedinečnou příležitostí k odtajnění dosud nepublikovaného výsledku pátraní Herberta Endlera. Všichni zúčastnění tentokrát souhlasili, a tak Spolek Patron již bude používat pouze termín „Kříž na Nové Louce“, přestože je jasné, že mu mnozí lidé budou nadále říkat „Gahlerův“.  

Další dva tzv. Gahlerovy kříže se nacházejí v okolí Nové Louky. Jeden menší stojí na balvanu při silnici směřující z Bedřichova, druhý najdeme na Tetřevím kameni u cesty od Blatného rybníka do Kristiánova. Také tyto dva kříže byly postupně zničeny, avšak díky úsilí členů Spolku Patron byly již v roce 1993 obnoveny. 

A kde se vzala legenda o třech Gahlerových křížích? Jak nám již v roce 2016 sdělil Miloslav Nevrlý, čerpal v době, kdy psal Knihu o Jizerských horách také z krajanského časopisu Isergebirgs-Rundschau. V roce 1952 publikoval v 6. ročníku, čísle 10, na straně 2 Erhard Krause příspěvek Die Marterln im Friedrichswalder Forst (Pomníčky v bedřichovském polesí). Právě v tomto článku se informace o třech Gahlerových křížích objevila. 

Franz Riedel (1786–1844) – iniciátor vztyčení kříže na Nové Louce.

Erhard Krause se narodil 23. dubna 1923 v Bedřichově, kde byl jeho otec dřevařským povozníkem. Po poválečném vyhnání se Erhard Krause stal velice pilným pisatelem vlastivědných příspěvků, kterých postupně publikoval veliké množství. V roce 1998 vydala Leuteltova společnost se sídlem ve Schwäbisch Gmündu sbírku jeho vlastivědných článků nazvanou Schilderungen aus dem Isergebirge (Příběhy z Jizerských hor). Prostředí Krkonoš se věnuje jeho dílo Das Riesengebirge (Krkonoše), která vyšla v roce 2006 v norimberském nakladatelství Helmuta Preußlera. 

Odstavec z článku Erharda Krauseho, který badatele svedl na falešnou stopu.

K zodpovězení tak ještě zůstává otázka, proč majitel sklárny Franz Riedel nechal na Nové Louce postavit kříž v době, kdy Riedelové přesunuli těžiště svého podnikání již jinam: po roce 1819 se na Nové Louce sklo tavilo již jen sporadicky a huť kolem roku 1844 definitivně zanikla. Roku 1829 Franz Riedel – jako náhradu za Novou Louku – založil sklárnu na Jizerce a nadále úspěšně vedl i svým otcem Antonem Leopoldem do nájmu získanou, lépe položenou a kapacitně větší Zenknerovu sklárnu v Antonínově. 

A tak se můžeme jen domnívat, co jej ke vztyčení rozcestního kříže vedlo. V sousedním Kristiánově stále podnikali jeho příbuzní, a tak je velmi pravděpodobné, že se sem stále vracel. Možná chtěl být zadobře s Bohem, možná s hraběcí vrchností, které objekty sklárny prodal za účelem zřízení loveckého zámečku. Anebo to měl úplně jednoduše a obyčejně na Nové Louce rád.