Historie křížku u Hojerova domu
Kde se vzal, tu se vzal. Koncem 80. let uplynulého století se mezi přáteli jizerskohorských pomníčků rozletěla zpráva o tom, že se u rozvalin Hojerova domu objevil nový křížek. Jen několik zasvěcených tehdy znalo jeho původ. Má připomínat nešťastnou událost, k níž kdysi došlo v těchto místech. Časem se pro něj rozšířilo pojmenování Männichův kříž; v současnosti tento nevhodný název nacházíme na většině podrobných map.
Křížek u Hojerova domu
Až po letech jsem se dověděl, že pohledný a přitom nenápadný křížek upevnil v roce 1988 na nevysoké skalce – jen kousek od starých základů domu č. p. 71 – Milan Poláček z Jablonce nad Nisou. V romantickém nadšení, plynoucím z četby Knihy o Jizerských horách, zřídil v té době s láskou k přírodě a horám pár pomníčků, jež v minulosti už buď někde v okolí stály a zanikly, nebo ani nevznikly. Šlo zpravidla o události či příhody, které sice zasluhovaly připomenutí příštím pokolením, ale nikdo jim žádnou památku nepořídil. Před 35 lety ještě Jizerské hory nebyly zapleveleny desítkami novodobých „pseudopomníčků“, a tak jsme vznik několika nových, připomínajících dávné nehody, nepovažovali za nadbytečný…
O tom, co se kdysi seběhlo poblíž Hojerova domu, se většina z nás poprvé dověděla z jmenované knihy. Miloslav Nevrlý v ní popsal tragický příběh 13letého chlapce, jenž se stal neúmyslnou obětí neopatrného pytláka Männicha ze slezské samoty Kobelhäuser, přináležející k osadě Velká Jizera. O jménu oběti ani době nehody jsme se ale v jedenácti řádcích jediného odstavce nedočetli. Lze předpokládat, že se je autorovi nepodařilo nikde nalézt.
Chlapec vyrazil brzy ráno z Jizerky na Velkou Jizeru pro housky, jež snad byly za hranicí o pár krejcarů levnější než v Čechách. Když se mládenec vracel domů, vystřelil pytlák po košíku přikrytém bílou plachetkou v domnění, že střílí na zvěř. Smrtelně zraněné dítě donesl pytlák domů. Příhodu měl připomínat ještě na začátku 20. století kříž u Hojerova domu.
Takto si malíř Eduard Enzmann představoval kříž u Hojerova domu. Není vyloučené, že tam ve 30. letech ještě stál.
S odstupem let známe i jinou variantu tohoto příběhu, s velkou pravděpodobností přesnější a detailnější, s doloženými údaji. Poskytl nám ji přítel a příznivec Spolku Patron Ullrich Junker, badatel z německého města Bodnegg:
Tragické neštěstí se odehrálo 5. listopadu 1887. Toho dne se školák Heinrich Neumann vydal na Jizerku, aby nakoupil mouku. Když se vracel, bylo již šero. V lese, poblíž samoty na Kobelwiese (Kobyla Łąka), byli na čekané pytláci, kteří měli za to, že bílý pytlík s moukou je zrcátkem zvěře. Sousedé zaslechli výstřel a upozornili Heinrichova otce na děsivé volání ozývající se z lesa. Ten spěchal na místo, kde našel svého těžce zraněného syna. Přes Jizeru jej odnesl domů a poté se vydal za domnělým pachatelem. A brzy byl na správné stopě, všem známý pytlák Wassermann žil nedaleko, v místě zvaném Schweinsloch (Prasečí díra), v domě č. p. 222, stojícím u hraničního mostu. Chlapec zemřel po velkém utrpení 7. listopadu 1887, a protože byl katolík, byl pochován na harrachovském hřbitově. Ačkoliv hřbitov ležel na druhé straně zemské hranice, nic tomu tenkrát nebránilo. Pachatel prý byl za tento čin odsouzen na tři roky a pět měsíců vězení.
Tenká je hranice mezi skutečností a legendou
Je doloženo, že k události opravdu došlo. Známe příjmení, přesný věk a bydliště zemřelého Heinricha i místo jeho posledního odpočinku. Ze zápisu v matrice se dovídáme, že Heinrichovým otcem byl Victor Neumann, podruh v krkonošských Vítkovicích č. p. 247, matkou Agnes, rozená Hönig, bydlištěm tamtéž. Heinrich Neumann byl pokřtěn v Křížlicích.
Victor Neumann pocházel z Kobelwiese, jeho manželka z krkonošských Vítkovic. Tam se jim též narodil syn Heinrich. Až po nějaké době se přestěhovali do Victorova rodného domu č. p. 317 na Kobelwiese. Heinrichovi rodiče žili na Kobelwiese ještě v roce 1933. Tragické úmrtí Heinricha Neumanna je zaznamenáno v matrice zemřelých ve Schreiberhau i v Harrachově.
V roce 1988 upevnil Milan Poláček blízko Hojerova domu křížek a poprvé ho vyfotil.
Vše ostatní patří do říše legend: chlapec nešel pro levnější housky na Velkou Jizeru a pravděpodobně ani pro mouku či pečivo na Jizerku – vždyť mu bylo pouhých osm roků a pár měsíců. Patrně sem můžeme přiřadit i pytlákovo jméno. Männichové žili na Velké Jizeře odedávna až do roku 1945. Wassermann a Männich mohla tudíž být jedna a táž osoba, avšak nepodařilo se nám to ověřit. Zůstane to už asi provždy zahaleno tajemstvím.
Komu patří Křížek u Hojerova domu?
Stál-li u Hojerova domu na počátku minulého století opravdu kříž, který měl tuto příhodu připomínat, pak jistě nebyl postaven na památku pytláka-vraha, který zastřelil osmileté dítě. Ani Milan Poláček, člen Spolku Patron, neměl pochopitelně v úmyslu postavit památku zločinci.
Původce názvu „Männichův kříž“ pojmenoval pomníček zcela nevhodně a bez znalosti souvislostí. Můžeme jen doufat, že se propříště podaří tento omyl napravovat. Pomoci tomu může každý z nás…
