Hans Kudlich – osvoboditel sedláků

V první polovině dvacátých let minulého století se na mnoha místech německojazyčného pohraničí začaly objevovat nové pomníky Hanse Kudlicha. Řada jich byla zřízena již dříve, některé již za Kudlichova života, avšak po roce 1923 se jejich počet významně rozrostl.

Hans Kudlich – osvoboditel sedláků

Mnohé z nich vznikly v souvislosti s plněním § 26 zákona č. 50/1923, na ochranu republiky, který nařizoval odstranění pomníků a památek „zřízených některému členu rodin panovavších v Rakousku, Uhersku nebo Rakousko-Uhersku“. Na jejich místech a základech byly Kudlichovi nejednou odhalovány. Zpravidla měly podobu bust nebo také pluhů umístěných na podstavcích, ty skromnější představovaly pouhé pamětní desky či plakety.

Také v podhůří Jizerských hor jich několik vzniklo, leč do současnosti se dochovaly pouhé dva, a to ve Frýdlantském výběžku. Jeden najdeme v Dolní Řasnici, druhý v nedaleké Bulovce.

Další pomník Hanse Kudlicha stával před někdejší školou v Ludvíkově pod Smrkem. Byl nejdřív odhalen k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. a po zrušení prvotního určení byl 31. května 1925 přeměněn na památku osvoboditele sedláků. V současnosti bychom ho zde ale hledali marně. V Bílém Kostele byl 2. června 1923 odstraněn reliéf císaře Josefa II., který byl později nahrazen deskou Hanse Kudlicha. Ani tuto památku už zde dneska nenajdeme. Další dva Kudlichova pomníky měly údajně stát v Liberci a ve Vratislavicích; není o nich ale nic bližšího známé a věrohodnost této informace se nepodařilo ověřit.

U vchodu k rodnému domu v Úvalnu najdeme pamětní desku

Kdo byl Hans Kudlich, a proč se mu stavěly památníky? Jakým způsobem se zasloužil o „svobodu sedláků“? Narodil se 25. října 1823 v obci Úvalno (německy zvané Lobenstein) nedaleko slezského Krnova. V rodině bohatšího, avšak robotou povinovaného rolníka, byl nejmladším synem z jedenácti dětí. Po absolvování opavského gymnázia v letech 1835–1840 odešel Kudlich se svolením vrchnosti studovat do Vídně, nejprve filozofii, později práva; studia ale nedokončil.

Ve Vídni se aktivně zapojil do revolučních událostí roku 1848 a již během březnového vídeňského povstání byl zraněn bajonetem. Aby si vyléčil své zranění, vrátil se z Vídně domů. V té době můžeme hledat i počátky jeho politické kariéry. Ještě mu nebylo ani 25 let, když byl zvolen za volební obvod Horní Benešov (okres Bruntál) do ústavodárného říškého sněmu zasedajícího ve Vídni.

Hans Kudlich, litografie Eduarda Kaisera, rok 1848

Neklidné politické situace roku 1848, kdy byl rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý (korunován jako český a uherský král Ferdinand V.) donucen k řadě ústupků, dokázal Kudlich využít: 24. července předložil – coby nejmladší poslanec říšského sněmu – návrh na zrušení poddanského poměru v Rakousku. Kudlichem formulovaný požadavek byl 7. září 1848 přijat a krátce nato byl zákon rušící robotu či odvádění desátků podepsán císařem Ferdinandem I. V neděli 24. září 1848 prošel Vídní pochodňový průvod selského lidu, čítající na třicet tisíc vděčných sedláků ze široka daleka, oslavujících Kudlicha jako „osvobododitele sedláků“. Ačkoliv Kudlich jistě nebyl jediný, kdo se o zrušení roboty zasloužil, odnesl si slávu a popularitu s tím spojenou.

Na památku osvoboditele sedláků – tabulka u pomníku informuje o obnově v roce 2007

Kudlichovo radikální smýšlení se projevilo i během tak zvané třetí vídeňské revoluce v říjnu 1848, která přerostla v násilí. Potlačilo ji vojsko, jednání říšského sněmu muselo být z bezpečnostních důvodů přemístěno z Vídně do Kroměříže. Po nástupu Františka Josefa I. na rakouský trůn (v prosinci 1848) byl Kroměřížský sněm rozpuštěn a Kudlich byl nucen opustit Rakousko. Nejprve odešel za svým bratrem Josefem Hermannem do Frankfurtu nad Mohanem, avšak následně musel zmizet i odtud. Tentokrát uprchl do Švýcarska, kde roku 1853 úspěšně zakončil studium medicíny a byl promován na lékaře; v březnu téhož roku se zde oženil s Luisou Vogtovou. Pro studium lékařství se rozhodl pod vlivem svého budoucího tchána.

Avšak ani ve Švýcarsku nebyl vítaným hostem a údajně na nátlak Rakouska byl ze země vyhoštěn. Domů do Slezska se ovšem vrátit nemohl, jelikož byl v březnu 1852 ve Vídni v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za pobuřování. Stejný rozsudek nad ním byl vynesen již o rok dříve i v Bavorsku. S manželkou se proto rozhodli v dubnu 1854 odcestovat do USA, kde se usadili ve městě Hoboken, v těsném sousedství New Yorku. Kudlich si zde založil živnost praktického lékaře.

Detail obnoveného pomníku v Dolní Řasnici

O dění v bývalé vlasti se ale nepřestal zajímat ani za velikou louží. Po svém amnestování v roce 1867 pak opakovaně Moravu a Čechy navštívil. Poprvé se do Evropy vrátil v sedmdesátých letech 19. století; to se už – po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 – vracel do Rakouska-Uherska. Znovu pak přicestoval v roce 1888. Zdejšími Němci byl všude nadšeně vítán a oslavován jako osvoboditel sedláků. U příležitosti jeho návštěv mu stavěli pomníky, pojmenovávali po něm ulice. Je známo, že se během pobytu v Karlových Varech zúčastnil například odhalování pomníků na Teplicku či Žatecku. Kudlichovy návštěvy byly, bohužel, často využívány k nacionalistickým projevům různých řečníků, což Češi pochopitelně nesli nelibě. České noviny mu proto nezůstávaly nic dlužné.

Pomník v Bulovce byl obnoven v roce 2006

Jak bylo zmíněno v úvodu, pod Jizerskými horami se do dnešní doby dochovaly dva Kudlichovy pomníky. Ten v Dolní Řasnici, tehdy Rückersdorfu, byl postaven v roce 1908 při příležitosti šedesátiletého jubilea vlády císaře Františka Josefa I. Jeho proměna na Kudlichův se uskutečnila 27. července 1924 a kupodivu přečkal bez vážnější újmy všechny pohnuté časy. Zachována zůstala cenná plaketa s Kudlichovým portrétem i většina kovových písmen. Medailon je dílem významného karlovarského sochaře Hugo Uhera (1882–1945), autora celé řady pomníků. V roce 2007 byl památník z iniciativy bývalých občanů Řasnice, krajanského sdružení Heimatkreisverband Friedland e. V. a obce Dolní Řasnice renovován. O odbornou obnovu se postaral restaurátor Jan Strnad z Jablonce nad Nisou.

Poněkud pohnutější je osud pomníku v Bulovce. Byl rovněž nejdřív odhalen k jubileu vlády císaře Františka Josefa I. a až následně byl 9. června 1924 věnován osvoboditeli sedláků. Po roce 1945 byl přeměněn na památník obětí druhé světové války. V roce 2006 iniciovali bývalí němečtí obyvatelé Bulovky a krajanské sdružení Heimatkreisverband Friedland e. V. obnovu památky Hanse Kudlicha. Také zde se o ni zasloužil restaurátor Jan Strnad. Jako matrice medailonu posloužila Uhrova plaketa z Dolní Řasnice. Proto jsou obě shodné. Že by osvoboditel sedláků někdy navštívil Frýdlantsko, o tom není nic známo.

O rodinnou hrobku v Úvalnu je pečováno

Úvalno (Lobenstein), Kudlichovo rodiště, je malebnou obcí rozprostírající se jižně od Krnova, na východním úpatí Nízkého Jeseníku. Svého významného rodáka si tady dnes opět považují – na místním hřbitově najdeme udržovaný rodinný hrob, jeho rodný dům č. p. 121 označuje pamětní deska. Unikátním „pomníkem“ se ale stala Kudlichova rozhledna na 396 m vysokém vrchu Strážiště. Byla postavena v roce 1913 k devadesátinám věhlasného rodáka. V soutěži uspěl se svým nárhem rakouský architekt Oskar Felgel. Základní kámen byl položen 21. září 1912 a slavnostní otevření rozhledny se konalo přesně rok nato za přítomnosti osmi tisíc návštěvníků. Oslavence zastoupil jeho syn, jenž do Lobensteinu přicestoval z USA.

O čtyři roky později, 11. listopadu 1917, Dr. Hans Kudlich v Hobokenu zemřel. Po jeho smrti bylo rozhodnuto, že vstupní prostor rozhledny bude přeměněn na pietní mauzoleum. V roce 1925 bylo vše připraveno a 11. října byl v mauzoleu uložen do jedné velké urny společně popel manželů Kudlichových. S tím souviselo vybudování nového vchodu do věže v prvním patře, k němuž se dodnes stoupá po venkovním schodišti.

Obnovena byla i pamětní deska nad vchodem do mauzolea. Do něj lze nahlédnout jen přes zavřenou mříž

Poválečná výměna obyvatelstva a neúcta k dílu německých předchůdců nepřinesla rozhledně nic dobrého. Došlo k jejímu chátrání a devastaci, značné škody způsobovalo zatékání dešťových srážek a mráz, na špatném stavu se podepsali i vandalové. Ve druhé polovině osmdesátých let byla věž z bezpečnostních důvodů uzavřena a uvažovalo se o jejím zbourání. Velká urna, zhotovená ze supíkovického mramoru, byla pro jistotu přemístěna na rodinný hrob, kde byla alespoň částečně chráněna před ničiteli.

Kudlichova rozhledna byla po 87 letech obnovena a v roce 2000 znovu otevřena veřejnosti

Záchrana rozhledny přišla v hodině dvanácté se změnou poměrů po roce 1989. Velkou měrou se o ni zasloužil Walter Kudlich z bavorského Burghausenu, jeden z Hansových potomků. S řadou institucí i jednotlivců v Německu, Rakousku i Česku se podařilo shromáždit obnos potřebný na záchranu a 1. října roku 2000 mohla být rozhledna znovu otevřena. Její současný stav je velmi blízký tomu z roku 1925.

V mauzoleu se nachází společná urna manželů Hanse a Luisy Kudlichových

Monumentální dvaadvacetimetrová věž se stala krajinnou dominantou a snad proto ji najdeme i ve znaku obce Úvalno, schváleném v roce 1998. Kromě nepřístupného pietního prostoru v přízemí rozhledny se ve vstupní místnosti nachází malá expozice věnovaná slavnému rodákovi. Rozhledna je zapsána v seznamu kulturních památek a je vyhledávanou atrakcí návštěvníků Krnovska.

Ačkoliv roboty a poddanství bylo zbaveno na 14 milionů sedláků všech národů habsburského mocnářství, ne všichni lidé spatřovali v Kudlichovi „svého“ hrdinu a osvoboditele. Těžko bychom na příklad hledali Kudlichovy památky v českém vnitrozemí. Příčinou toho byl Kudlichův vyhraněný německý nacionalismus a odměřený postoj ke slovanským národům. V Ottově naučném slovníku se můžeme dočíst, že Kudlich „byl horlivým apoštolem německo-nacionálního hnutí a vyzýval ,utlačovanéʼ Němce k rozhodnému odporu proti slovanskému systému…“.

Otokar Simm