Wildnerův pomníček

Liberecké noviny, dne 13.2. 1886
Bílý Potok, 10. února. (Neštěstí.)
„Stává se sice občas, že při kácení, opracovávání a svážení kmenů dojde v místních hraběcích lesích k úrazu s následkem smrti, ale vzhledem k rozsáhlosti lesů jsou to spíše případy ojedinělé. Svoji úlohu zde sehrává i to, že dřevorubci svoji práci mistrně ovládají – vždyť jsou k ní vlastně vedeni od mládí. Případ jako je ten dnešní, a který svojí povahou připomíná spíše lavinové nebezpečí v Alpách – se v našich horách ještě nikdy nestal. Dnes ráno stoupalo několik mužů (dřevorubců) náročným terénem z údolí Černého potoka vzhůru směrem k Frýdlantskému cimbuří za prací. V oblasti tzv. „Nosu“ byli znenadání zasypáni sněhovou lavinou a jen jejich duchapřítomnosti lze přičíst fakt, že nedošlo k ještě většímu počtu obětí. Při vyprošťování se ze sněhových mas však zjistili, že jeden z nich, Ferdinand Wildner byl natolik těžce zraněn, že na místě svým zraněním podlehl a ze sněhu byl vyproštěn již mrtev.“ Potud tedy dobový tisk.

A čas mezitím ubíhal…
…v ročence německého horského spolku píše roku 1925 p. Leubner zcela lakonicky: „Dne 10. února 1886 byl nedaleko vodopádu na Černém potoce zasypán sněhovou lavinou pětadvacetiletý Ferdinand Wildner z Bílého Potoka čp. 29. Na místě neštěstí byl do skály vysekán kříž.“
…když se po roce 1945 pan Emil Novák s přáteli pustili do vyhledávání a oprav pomníčků Jizerských hor měli k dispozici jen Leubnerův údaj – jenže kdo zná oblast jíž se tento odkaz týká, dokáže si představit jak je rozsáhlá a navíc v terénu víc než náročném a nepřehledném. Poradit nedokázali ani místní starousedlíci, ani Němci vystěhovaní po válce, se kterými si Emil Novák dopisoval a o radu žádal; poradit neuměl ani hajný Raaz, jenž obhospodařoval po desetiletí tento revír; a nakonec když Emilu Novákovi napsal pan Oswald Moc dne 7.10. 1964, že balvan s vytesaným křížem byl rozbit při stavbě Kozí stezky – ustaly snahy o nalezení památky na Wildnerovu smrt pod lavinou úplně.
…teprve v říjnu 1977 dostala celá záležitost jiné obrátky. Lesní technik, pan Otokar Vaněk z Bílého Potoka viděl tento křížek prý před lety. Když ho chtěl později ukázat svému příbuznému – již ho nedokázal najít! Úplně stejně se dařilo i Jožkovi Čihulovi – kdysi křížek viděl a když k němu chtěl přivést přátele – již jej nedokázal znovu nalézt! Tyto zprávy získal Emil Novák od p. Gustava Ginzela a utvrdili ho v přesvědčení, že křížek musí existovat!

Následují další pátrací akce Emila Nováka, další vyptávání u p. Vaňka až nakonec…

…nakonec dne 14. října 1977 nachází, zhruba 250 metrů nad vodopádem Černého potoka a mezi 40 – 50 metrů od SZ úpatí skály Zevlouna, Emil Novák vytesaný kříž spíše ve tvaru znaménka „+“ ve skále – v jakési úžlabině, asi 40 – 50 centimetrů nad zemí! Pocit radosti nad nalezeným křížkem na místě smrti Ferdinanda Wildnera byl obrovský – jak se lze dočíst v pozůstalosti Emila Nováka, který si tenkrát zapsal: „Konečně jsem našel tento dlouho hledaný křížek! Na jednu stranu je má radost obrovská, na druhé straně je mi však téměř líto, že jsem vyluštil asi jednu z posledních hádanek našich Jizerských hor“.
Na místě samém pak Emil Novák založil pamětní knížečku s česko-německým popisem události a prosbou o ochraňování a opravování památných míst Jizerských hor. Knížečka neměla dlouho vydržet a plnit svůj účel – již v polovině května 1978 ji přinesli Emilovi domů p. Machovič s p. Mayerem, kteří mu vysvětlili, že by docházelo k narušování pravidel v přírodní rezervaci vlivem velkého počtu návštěvníků hledajících pomníček F. Wildnera. Jistě jednali správně. Neodpustím si ale poznámku, kterou si Emil Novák zapsal v listopadu roku 1985:
„Konstatuji, že v uplynulých letech navštívilo tato místa (v přírodní rezervaci u pomníčku Ferdinanda Wildnera – pozn. autora) daleko více lidí než kdy předtím. Vznikly tu doslova úplně nové stezky vyšlapané horolezci, turisty a návštěvníky vůbec – a to i bez toho, že by tam ta knížečka bývala zůstala.“ Měl také pravdu!

Až budete hledat (tak jako já poprvé dne 21. července 1979) památku smrti 25 letého Ferdinanda Wildnera, svobodného dřevorubce z Bílého Potoka čp. 29, který zahynul dne 10. února 1886, chovejte se prosím k okolní přírodě ohleduplně – je to jedno z posledních nádherných romantických míst Jizerských hor.

Text a foto Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.