Gackův pomníček
Loupežná vražda.
…pod tímto titulkem se dočteme dne 10. září 1927 v tehdejších Libereckých novinách (Reichenberger Zeitung), o smrti turisty, hosta horského spolku – Ing. Viktora Gacka ze Dvora Králové. Tolik úvodem a nyní si připomeňme, jak se to všechno vlastně stalo…
Pan Ing. Viktor Gacek, narozený 1.6.1869 ze Dvora Králové zaklepal ve čtvrtek odpoledne v půl třetí, dne 8.9.1927, na dveře kanceláře německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory v Liberci. Projevil přání strávit tu pár dnů dovolené a vyžádal si informace o zamýšleném přechodu Jizerských hor.
Dozvěděl se vše potřebné‘ a asi po hodině nasedl do tramvaje, která jej odvezla směrem k Lidovým sadům. Tam vystoupil a šel vstříc Jizerským horám. Zhruba kolem sedmé večer došel do hospůdky na Kristiánově, kde se usadil, povečeřel a objednal nocleh. Jak večera přibývalo, vedly se řeči o všem možném – tu k protějšímu stolu zasedl mladý muž. Nikdo jej neznal, hovor se na chvíli ztišil, ale pak již jakoby byl jedním z hostů. Mladík brzy navázal hovor s panem Gackem, odkud že přichází, kam má namířeno a jak už to v hospůdce bývá, za chvíli věděl co vědět chtěl. Pan Gacek prohlásil, že půjde na kutě protože má zítra dlouhou cestu před sebou a teprve nyní mládenec projevil přání přespat rovněž v kristiánovské hospůdce. Byl odmítnut tehdejšími provozovateli – sourozenci Ringelhainovými, jednak již nebylo místo, a pak – jak později vypověděli, se jim „nějak nelíbil“.
Mládenec tedy chtě nechtě vyrazil do noci s tím, že přespí na horské chatě Smědava (Wittighaus). Tam skutečně večer kolem jedenácté hodiny dorazil, přenocoval a ráno kolem 5.45 hodin ze Smědavy odešel – směrem ke Štolpišské silnici.
Pan Gacek se vyspal, nasnídal a kolem 6.45 hodin odešel z hospůdky na Kristiánově, aby navštívil hájenku na Smědavě. Zvláštní pocit sledovat kroky dobra a zla s odstupem času. Jak blízko měl již budoucí vrah svou oběť, než ji musel opustit, počkat celou noc a pak znovu vyčkávat s oním nepopsatelným pocitem, že ji spatří přicházet, stále blíž, nechá ji asi přejít a zaútočí zezadu – to zbabělci dělají…
Jisté je jen, že v sobotu, kolem 9.45 hodin dopoledne nalezl dřevorubec Wildner z Ferdinandova mrtvolu muže na Štolpišské silnici, jen nedaleko místa, kde z ní odbočuje Kristiánovská cesta. Mrtvý ležel na zádech se dvěma střelnými ranami v hlavě a jednou v pravém boku. Jednoznačně jde o loupežnou vraždu, jak svědčí zbytek zlatého řetězu od hodinek, který zůstal zachycen v knoflíkové dírce vesty zavražděného a jak se později potvrdilo i těch 60 korun v drobných, které byly nalezeny na místě činu byly jen zbytkem většího obnosu, který měl zavražděný původně u sebe. V zavražděném byl identifikován nám dobře známý pan Viktor Gacek, na kterého právě tady čekal zákeřný vrah. Podezřelým byl prohlášen mladý muž ve věku 25. let, vysoké postavy, s oválným, opáleným obličejem, hladce oholený, krátce střiženými černými vlasy. Měl na sobě tmavý oblek, šedý převlečník, sportovní čepici a černé šněrovací boty. U sebe měl hnědou aktovku a nějaký balík zabalený v papíru. Po podezřelém se horečně pátrá. Jak se později ukáže a jako již mnohokrát předtím – zbytečně. Byl zatčen i jakýsi Alfred Kratzer z Tanvaldu, který již kdysi provedl nepěkný čin v Německu, ale později byl propuštěn a shledán nevinným…
Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory vypsal na dopadení vraha Ing. Gacka odměnu ve výši
1.000 Kč „pro toho, jehož informace povedou k vypátrání a dopadení vraha“. Vše marno! Vražda Ing. Viktora Gacka zůstala nepotrestána a nad Jizerskými horami se dlouho vznášel stín smrti nevinného člověka…
Začátkem října roku 1930 postavili členové německého horského spolku na místě smrti Ing. Viktora Gacka kamenný pomníček s pamětní deskou a křížkem.
Když křížek spadl a pomníček se léty nachýlil, byl 31.10.1982 znovu opraven partou lidí starajících se o jizerskohorské pomníčky, jen les, který kdysi stál kolem pomníčku se jim zachránit nepodařilo. Ten padl v nerovném boji člověka s přírodou, ale první mladé sazenice nového lesa již vyčuhují nad buřinou a za pár let si zase sednu ve stínu lesa u Gackova pomníčku, abych se alespoň v duchu přenesl do onoho rána, kdy zahřměly tři výstřely a lidský život byl zmařen…
Text a foto Herbert Endler,
člen spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor Patron.
Prameny:
Nevrlý,M.:“Kniha o Jizerských horách“
Ročenka Německého horského spolku 1932
vlastní archív autora