Říkali mu zázračný doktor

MUDr. Franz Holtscheck

Tak jako měli v minulosti na jižní straně Jizerských hor legendárního Johanna Josefa Kittela, měli i Hejničtí svého zázračného doktora – Franze Holtschecka.

MUDr. Franz Hermann Holtscheck se narodil 3. dubna 1845 v Rumburku. Po absolvování lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze se stal nakrátko lékařem ve Staňkově v okrese Domažlice. Roku 1874 se díky své manželce Julii, rozené Kretschmerové, pocházející z Luhu (dnes části Raspenavy), dostal do okresu Frýdlant v Čechách. Svou první zdejší praxi provozoval v Novém Městě pod Smrkem v domě č. p. 333, kde setrval sedm let. V letech 1878–1881, ještě v Novém Městě, se manželům Holtscheckovým narodily tři děti: dcery Elsa a Lucie a syn Hermann.

MUDr. Holtscheck, chirurg a magistr porodnictví se přistěhoval do Hejnic

V září roku 1881 začíná dr. Holtscheck ordinovat v Hejnicích v hrázděném domě č. p. 175, rodném to stavení „sklářského krále Jizerských hor“ Josefa Riedela. Posléze si staví při silnici do Libverdy vlastní dům č. p. 349, kam stěhuje i ordinaci. Na pozemku vyrůstá současně s domem i hospodářská budova se stájí pro koně a prostorem pro kočár a bryčku, ve které jezdí za svými pacienty. Nový hejnický doktor získává brzy pověst výborného diagnostika a tím i důvěru místních obyvatel, je též uznávaným homeopatem. K místní klientele postupně přibývají i pacienti ze Saska a Dolního Slezska, a právě od nich získává přízvisko Wunderarzt, tedy zázračný doktor. Na Holtscheckův popud byl v roce 1892 založen Fond na výstavbu nemocnice v Hejnicích. Jelikož byla jeho klientela složena i z rodin místních továrníků a zámožných obyvatel, kapitál utěšeně rostl. Jenomže počáteční euforii zbrzdila pověstná rakouská byrokracie, a tak záměr postavit v Hejnicích nemocnici znovu ožil až v roce 1912. Příznivou finanční i administrativní situaci ale záhy zhatilo vypuknutí světové války.

Sňatek dcery Lucie s doktorem K. Johnem

Doktor Holtscheck byl členem řady místních spolků, jež mu udělily čestné členství. Hejnická samospráva mu propůjčila i čestné občanství. V roce 1901 se provdala dcera Lucie za mladého lékaře Karla Johna, který již třetím rokem ordinoval v Hejnicích č. p. 300. Péče o zdraví místních i přespolních zůstala tedy v rodině a „navždy“, zvláště když MUDr. John postavil dům č. p. 445, kde sídlí hejnické zdravotní středisko dodnes. I když doktor Holtscheck mnohé zázračně vyléčil, nemohl někdy pomoci svým nejbližším. Na zákeřnou plicní nemoc zemřel ve třiceti letech syn Hermann a posléze i manželka. Poslední roky dožívala v doktorově domě i jeho matka, jež byla v roce 1889 pochována ještě na starém hejnickém hřbitově. Dnes v těch místech stojí II. mateřská škola. Jak přibývaly roky, věhlas doktora Holtschecka nadále rostl. Ve stáří obepínala jeho hlavu gloriola sněhobílého plnovousu a stával se tak postavou takřka mystickou. V ordinaci prý po vyslechnutí trápení nemocných občas krátce usínal, ale po procitnutí, zatímco pacient potichu a pokorně čekal, okamžitě stanovil diagnózu a předepsal vhodné léky. Snad i to přispělo k mýtu o jeho zázračnosti.

Otec Franz Holtscheck a dcera Lucie před jejich domem č. p. 349 v Hejnicích

Wunderarzt Franz Holtscheck zemřel 5. června 1930, jen dva měsíce po oslavě svých 85. narozenin. Dle autora nekrologu, otištěném ve Frýdlantských novinách, byl při oslavách ještě svěží a plný plánů. Nakonec své pacienty zarmoutil, a to tím, že zvolil pohřeb žehem, v té době ještě nepříliš obvyklý, avšak propagovaný pokrokovými lidmi. Početný smuteční průvod jej tehdy vyprovázel z domu smutku až na hranice města. Ve své závěti, dávno předem sepsané, nezapomněl na místní spolky, školy a nadace. Dodnes se o tom můžeme dočíst v zachované kronice hejnických dobrovolných hasičů.

Zanechal po sobě i dvě malá tajemství: Celý život se podepisoval Holtscheck. Toto jméno měl uvedeno i v záhlaví svého ručního dopisního papíru z roku 1880, stejné je použito na smutečním parte, které daly vytisknout jeho dcery. Ve všech ostatních úředních dokumentech a matrikách byl ale vždy uveden bez „c“, tedy Holtschek. V matričním zápisu o jeho narození je jméno jeho otce dokonce zapsáno jako Holdschek. Jeho současníci věděli, že byl univerzitním profesorem, což bylo také vytesáno na jeho náhrobku. Ten byl, bohužel, při rekonstrukci hřbitovní zdi v 90. letech minulého století nesmyslně zbořen. Na které z univerzit, a zda vůbec, přednášel, se zjistit nepodařilo.

Doktorův podpis

Slova díků uzdravených pacientů prý pan doktor vždy odmítal a říkával: „Poděkujte přírodě.“ Známé bylo i jeho rčení: „Nad rostlinou černého bezu je třeba postavit zlatou střechu.“ Zachovaly se ale i vzpomínky úsměvné: Když prý jednou jeho syn Hermann, zrovna v pubertálním věku, zjistil, že otec odjel, vyhlédl si v čekárně pacientku, o níž věděl, že je zde poprvé a otce nemůže znát. Oblékl si bílý plášť, pozval ji do ordinace a řekl větu, kterou slýcháme dodnes: „Odložte si!“ Dnes je ovšem již málo pamětníků, kteří si na zázračného doktora ještě vzpomenou.

Odhalení desky na hejnickém hřbitově v roce 2015 – vpravo autor, vlevo Franz Hanika

Po druhé světové válce bylo v domě, který MUDr. Holtscheck postavil a obýval, pánské a dámské krejčovství. Od roku 1950 se budova stala součástí lesnického učiliště. V té době byla ve stáji pro koně ještě k vidění umělecky kovaná mříž, která oddělovala stání. V kočárovně, která již sloužila za garáž, stála dosud prastará Holtscheckova bryčka. Byl to důmyslný vynález: pod podlahou byly připevněny sanice, které po sklopení během chvilky změnily bryčku na saně. Jižní strana hospodářské budovy byla obrostlá mohutnou broskvoní, tehdy jedinou v údolí Smědé. Jistě ji nechal zasadit pan doktor.

Pamětní tabulka zázračného doktora v roce 2018, foto Otokar Simm

Dnes, po přestavbě, slouží někdejší hospodářská budova jako kuchyně a jídelna. V domě, kde bývala ordinace a čekárna, se vyučuje vazba květin. Přihlásí-li se učňové se svými výtvory do některých ze soutěží, patří vždy k nejlepším. Stejně, jako býval kdysi zázračný doktor a jeden z otců našeho města, MUDr. Franz Holtscheck.

Po seznámení s tímto textem se manželé Franz a Monika Hanikovi, z obce Burghaun v Hesensku, zasloužili o to, aby se 28. června 2015 vrátila na hejnický hřbitov alespoň prostá připomínka významného muže a čestného občana Hejnic. Odhalení pamětní desky se zúčastnili starosta, kronikáři Raspenavy a Hejnic, přítomní byli i iniciátoři a pár místních i německých přátel ze spolku Friedländer Heimatbezirksverband. Pater Pavel Andrš památce požehnal.

Miloslav Jech