Obnova Körnerova pomníku na vrcholu Smrku

Körnerův pomník na vrcholu Smrku

Roku 1909 byl  na vrcholu Smrku odhalen kamenný pomník s pamětní deskou. Novoměští občané tak vzpomenuli stoletého výročí návštěvy Smrku německým básníkem Theodorem Körnerem, který vystoupil na vrchol Jizerských hor 16. srpna 1809. Pomník byl během divokého 20. století několikrát povalen, zapomenut a znovu opraven. Dramatický je i osud reliéfní desky, která byla do pomníku vsazena.

Přestože v posledních letech naštěstí nikdo neponičil, drsné povětrnostní podmínky na vrcholu Smrku dávají pravidelně zabrat především nápisu na spodním kameni, který je potřeba čas od času obnovit. Spolek Patron tak učinil již několikrát a i v letošním roce se obnova nápisu v rámci spolkových schůzek projednávala. Nakonec jsme se na opravě domluvili s Okrašlovacím spolkem Nové Město pod Smrkem, jehož členové to mají na vrchol Smrku o trochu blíže, aby obnovu nápisu provedl.

Přímo v térénu pracovala Olga Vnoučková, která je autorkou následujících řádků o průběhu opravy:

Hlavně jsem nechtěla na nic zapomenout. Ačkoliv se dívám na Smrk každý den z okna, výstup nahoru mi dnes trvá dvě hodiny. Představa, že bych na něco zapomněla a musela kvůli tomu sejít dolů, byla dost varující. Dopředu jsem si zjistila jak umýt podklad a jakou barvou natřít písmo. Zkusila několik štětců na mezním kamenu, který nám při opravě silnice vykopali. Připravila si celý text napsaný latinkou a také tabulku písma Schwabach Fraktur, kterým je nápis na pomníku napsán. Pak už jsem čekala na den, kdy s jistotou nebude pršet. Vyšlo to na pátek 9. srpna.

Olga Vnoučková při obnově pomníku

Vyšla jsem chvilku po šesté hodině, s docela těžkým batohem. Měla jsem sebou kromě materiálu na opravu svačinu, snídani a hlavně dva litry čaje. Den před tím sprchlo, byla proto krásná viditelnost. Už od lavičky nad Streitovým obrázkem byly Lužické hory v šikmém ranním osvětlení krásně plastické. U studánky jsem ještě nabrala vodu do dvou sklenic, s jarem a se savem. Na Smrku jsem byla v 8 hodin a rovnou jsem vystoupala na rozhlednu, abych si užila hezkých rozhledů. Nahoře už měl pan Malcovský rozložený stan s občerstvením. Při snídani jsem s ním pohovořila. V půl deváté jsem začala umýváním plata s textem. Zjistila jsem, že na odstranění lišejníku zeměpisného funguje jenom ocelový kartáč a to ještě velmi ztuha. Koupila jsem si s jemnými drátky a z jedné třetiny jsem ho obrousila.

Asi po dvou hodinách jsem toho nechala a došla si pro vodu abych plato dobře umyla. To už se začali trousit turisti. Na psaní písma jsem nakonec použila nejmenší štětec. Byla jsem ráda, že mám vzorník písma. Na ten jsem se dívala velice často. Můj domácí odhad času jak dlouho mi bude oprava trvat, se nakonec ukázal jako správný. Odhadla jsem to na pět hodin a chvíli po půl druhé jsem skončila. To už bylo na Smrku lidí jak o pouti. Pan Malcovský mi na dotaz řekl: „To víte, je hezký den“. Dolů jsem šla starou lavičkovou cestou, kde chodí mnohem méně lidí. Viditelnost se zhoršila, ale stále bylo krásně.