Lichtenecknerův kříž

Lichtenecknerův kříž v roce 2010

V hostinci „U Trompetra“ v Bedřichově, na pokraji lesa, se v příjemné společnosti sedávalo až příliš dobře, pivo bylo vychlazené a osvěžující, jeden půllitr způsoboval chuť na další. Jaký div, že tam hajný Lichteneckner, sloužící na Nové Louce, vysedával často dlouho do noci – déle, než jeho manželskému klidu prospívalo. Až když hospodský sejmul ze stěny trumpetu, aby na ni zatroubil poslednímu hostu na rozloučenou, viděl hajného mizet potácivým krokem v temnotě noci.

Jednou se tak zase vše odehrávalo. Náš hajný Johann vyrazil, byť vrávoravě, ale cílevědomě na známou cestu domů. Ale sotva po čtvrt hodině – co se to tady děje? Před hajným se tyčila skalní stěna! Popošel doleva, jenže zeď neměla konce; zkusil jít vpravo, ale i tady byla skála nepřekonatelnou překážkou! Během marného snažení nalézt správnou cestu na něj padla únava. Spočinul pod rozložitými větvemi smrku, aby si

Rádi jsme se u něj zastavovali

odpočinul a zvolna usnul. Probudilo ho až švitoření ptáků a laskající paprsky ranního slunce. A hleďme, cesta byl volná! Chvatným krokem vykročil vstříc „útulnému“ domovu. Domácí uvítání asi moc vlídné nebylo! Jakékoliv ujišťování, jak moc ho zlí duchové strašili, mu nepomohlo.

Buď jak buď – na tomto místě nechal na jednom z balvanů postavit krucifix. Jestli jej to ochránilo před taškařicemi duchů a chodil už včas domů, to ponecháme nerozhodnuté.

Spolek Patron se v roce 2017 pustil do obnovy odzicené památky

Na Matouschkově mapě 1 : 50 000 z roku 1927 je tento kříž zakreslen. Pravda, po roce 1945 tady kříž mnoho let scházel. Teprve v roce 1984 tady naše parta přátel Jizerských hor upevnila nový kříž. Bohužel jsme s ním měli brzy další práci, protože nějací ničemové se pokusili kříž vytrhnout. Naštěstí se jim to úplně nepovedlo, byl příliš dobře ukotven. Přesto jsme viděli, že kříž byl uvolněn. A tak ho znovu naši spolupracovníci vysekali a následně ještě pevněji zalili sírou. Díky tomu vydržel nepoškozený až dodnes.

Současná podoba Lichtenecknerova kříže

Můj skromný pokus o oživení této 120 let staré události není v žádném případě pouhou fantazií. Cituji z knihy řídícího učitele Antona Franze Ressla Die Gemeinden Raspenau, Mildenau und Mildeneichen, eine Geschichte dieser Orte (Obce Raspenava, Luh a Lužec, dějiny těchto míst), str. 246: „Vedením hejnického lesního revíru byli od poloviny 19. století pověřeni: … od 1. října 1867 do 1. dubna 1885 hajný Johann Lichteneckner (narozen 3. listopadu 1818 jako syn hraběcí vrchního fořta Franze Lichtenecknera), dříve hajný na Nové Louce, ve Ferdinandově, Libverdě, nato hajným ve Zdislavě u Jablonného, od 1885 hajným v Harcově, v roce 1904 mu byl udělen titul polesného, 1907 byl penzionován a zemřel 30. října 1907 v Hejnicích.“

Víme tedy s jistotou, že Johann Lichteneckner na Nové Louce sloužil a pravděpodobnost výše vyprávěného příběhu by se mohla blížit skutečnosti.

Emil Novák, z německého originálu přeložil Otokar Simm.

Poznámka:

Emil Novák napsal uvedené vyprávění v roce 1985. Zařadil ho do sbírky nazvané „13 Geschichten aus dem Isergebirge“ (13 příběhů z Jizerských hor), která se zachovala ve strojopisu. Tehdy Emil Novák samozřejmě nemohl tušit, že o 31 let později, v roce 2016, bude kříž opět nějakým bezduchým jedincem odcizen.

Členové Spolku Patron a jejich příznivci se v letech 2017–2018 zasloužili o obnovu Lichtenecknerova kříže. Podpořily ji Lesy České republiky, s. p.