O náhodách a desce císařovny Alžběty z rokle Velkého Štolpichu
My obnovovatelé pomníčků to známe. Jednou se vrhneme do nějaké opravy a ta se nám pak stále vrací. Jak obnov přibývá, množí se i příběhy, které s obnovenými místy souvisejí. A není to jen údržba, vylepšování nebo opravy po vandalech. Jsou to i nové badatelské poznatky, které občas vše od základu změní, případně odhalí nějaké to skryté tajemství.
Expozice odborného školství na Deutschböhmische Ausstellung 1906. Pod bustou FJI je deska císařovny dle návrhu E. Gerharta, uloženo: SOkA Liberec
Mou pomníčkovou femme fatale posledních let se stala pamětní deska císařovny Alžběty v rokli Velkého Štolpichu. Tuto významnou památku spolek Frýdlantsko s četnými partnery obnovil před pěti lety. Když vzpomenu na diskuse s Herbertem Endlerem, Otokarem Simmem a Janem Strnadem o možnostech i nesnadnosti celého záměru, stále se mi nechce věřit, že se deska, ač v jiné podobě, do Jizerek vrátila. V letošním roce se nám společně s frýdlantským lesním správcem Václavem Vackem podařilo nedaleko od skalní stěny s pamětní deskou instalovat informační tabuli, která o císařovně a jejím příběhu ze Štolpichu vypráví. Jsou ale souvislosti, které se do textu nevešly, a proto bych se o jednu takovou rád podělil.
V neděli 21. února letošního roku jsem byl v liberecké Oblastní galerii účasten projednávání podpory ze strany Nadačního fondu Clam-Gallas připravované výstavě o výstavě Deutschböhmische Ausstellung 1906(Výstava Německých Čech 1906). Kurátorka výstavy, Anna Habánová, nám při této příležitosti ukázala v Okresním archivu uložené fotografie z tohoto neopakovatelného počinu našich předků. Kvalitou dokonalé snímky mapují nejen celou výstavní plochu v oblasti dnešní liberecké Husovy ulice, ale i vnitřní expozice jednotlivých pavilonů. Údivem jsem strnul nad fotografií zachycující pohled do instalace odborného školství, kde je pod bustou císaře Františka Josefa I. opřen reliéf jeho choti Alžběty. Ano, na fotografii byla skutečně totožná deska, která je osazena na pomníku císařovny v bavorském Bad Kissingenu a která nám, nic netušícím, posloužila jako vhodná předloha pro novou tabuli do Jizerských hor.
Pomník císařovny na Altenbergu v Bad Kissingenu, foto Jan Heinzl
Když jsme 23. července 2009 s Janem Strnadem odjížděli do Bad Kissingenu pořídit otisk tamního reliéfu, nevěděli jsme o jeho původu nic. Důležitá pro nás tehdy byla vhodnost předlohy a samozřejmě získané povolení od správy tamních státních lázní. Teprve na místě jsme si mohli desku lépe prohlédnout, pořídit otisk a přijmout milé zjištění, že autor na svém díle zanechal i své jméno.
K signatuře 1906 Gerhart jsem se vrátil až zkraje roku 2013. Tehdy jsem při rešerši zjistil, že pan Gerhart, křestním jménem Emanuel, svůj profesní život strávil jako profesor na liberecké střední průmyslové škole. Prof. Emanuel Gerhart (1857–1941) byl mimo jiné autorem rytíře na špici liberecké radnice a spoluautorem sochařské výzdoby městských lázní, dnes sídla Oblastní galerie, kde jsem po 110 letech od vzniku desky s císařovnou Alžbětou vše pochopil: galvanoplastika, která je dnes umístěna na zalesněném pahorku zvaném Altenberg v městské části Garitz, vznikla ve své předloze v Liberci, a to u příležitosti Deutschböhmische Ausstellung 1906. Během pěti měsíců výstavu navštívilo více než jeden milion dvě stě tisíc návštěvníků, nevyjímaje císaře Františka Josefa I. Mezi tehdejšími hosty byl patrně i nám neznámý zástupce komitétu pro zbudování pomníku císařovně, zřízeného v Bad Kissingenu v roce 1904. Na jeho doporučení byl Gerhartův model vybrán a v roce 1907 v dolnofranském lázeňském centru odhalen.
Detail nové desky ze Štolpichu, foto Štěpán Paschke
Na sklonku léta, 10. září 2011, jsme v Jizerských horách odhalili umělecké dílo, jehož předloha odtud pochází. Zde je na místě připomenout, že na počátku stála jen touha císařovnu do Štolpichu navrátit, vše ostatní byla jen náhoda!
Jan Heinzl