Hejnický pomník padlých

Běh dějin je překrýván stále novými událostmi, které se v čase stávají příběhy minulosti. Člověk se rodí, umírá a zapomíná. Tento řád nám dává sílu „jít dál“, nicméně současně vyvolává potřebu události uchovávat, a to nejen k připomínce, ale i pro poučení.

Hejnický Háj hrdinů na dobové pohlednici ze sbírky Petra Kurtina

Náš příběh se začal psát o letnicích roku 1927. Pokud se ptáte, co jsou letnice, případně na které datum tehdy připadly, mohu prozradit, že tento křesťanský svátek seslání Ducha svatého je slaven padesát dní po Velikonocích, a v roce 1927 připadl na 5., respektive 6. června. V Hejnicích bylo již vše připraveno k nedělnímu odhalení pomníku padlých v doposud nejhrozivějším světovém konfliktu, Velké válce. Pro instalaci celkem rozlehlého památníku byl vybrán prostor mezi někdejším hotelem Scholz (Perun) a budovou obecné školy (nyní fitness centrum). Jednalo se o místo nejstaršího hejnického hřbitova, který svému účelu nesloužil již několik desetiletí. Důstojnému památníku v podobě mohutného žulového bloku dominovala postava truchlící plačící matky a nápis Heimatdank(dík vlasti). Po obou stranách žulového monumentu stály nižší, symbolické náhrobní kameny, nesoucí letopočty, jména padlých a nezvěstných

Centrální část památníku, pohlednice ze sbírky Petra Kurtina

hejnických a ferdinandovských mužů, kterých bylo více než osmdesát. Jak se traduje, byl autorem pomníku vídeňský kamenosochař a rodák z Luhu (Raspenavy) Heinrich Karl Scholz (1880–1937). Jeho díla je možné obdivovat nejen v areálu hejnického chrámu, ale i ve Frýdlantu (socha Albrechta z Valdštejna), Raspenavě, Liberci, Duchcově, Vídni či New Yorku. Plánované uctění památky bylo dle přání organizátorů spojeno i se setkáním válečných veteránů v roce 1918 zaniklého c. a k. 94. pěšího pluku. Ten byl doplňován zdejšími mužia v jeho uniformě jich také nejvíce sloužilo a padlo.

Celkem běžný smuteční akt se ve 20., ale i 30. letech minulého století odehrával snad v každé obci mladého Československa. V Hejnicích se však stal předmětem národnostního sporu mezi Němci a Čechy, který se do obecné paměti zapsal tak silně, že z části zapříčinil i barbarskou zkázu pomníku nedlouho po skončení druhé světové války.

Co se tehdy stalo? S odstupem 90 let působí celý příběh, popsaný v kronice hejnického Sokola, netaktně, trucovitě, neuctivě a výrazně politicky. Dobře však zapadá do celkového obrazu vyhrocujícího se stýkání a potýkání Čechů a Němců v českých zemích.

K hejnickému Heldenhainu přicházela řada výletníků a návštěvníků města

O Vánocích roku 1926 se členové hejnického Sokola domluvili na pořádání slavnosti se zájezdem Sokola z pražských Vinohrad. O necelé dva měsíce později byl zájezd dle předpisů nahlášen na okresním hejtmanství ve Frýdlantu, kde však bylo Sokolům sděleno, že na tento termín je již ohlášeno odhalení pomníku padlých a setkání veteránů c. a k. 94. pěšího pluku. Reakci na tuto skutečnost zachytil autor sokolské kroniky František Koubek takto:

„Řešení nebylo jednoduché. Nesporné bylo, že němečtí váleční vysloužilci si zadali termín letnic dříve, než byl ohlášen sokolskýzájezd, ale naproti tomu jednodenní zájezd Sokola z Prahy v jiný termín byl časově vyloučen, takže jiné datum zájezdu prakticky nepřicházelo v úvahu.“

Hejnický Háj hrdinů na dobové pohlednici ze sbírky Petra Kurtina

V duchu slov kronikáře se rozhořel mezi hejnickými Sokoly a veterány spor, který od února do května roku 1927 charakterizoval boj o povolení, respektive zakázání jedné či druhé akce. Na jedné straně pieta za mrtvé syny zdejších, na té druhé radostné setkání s průvodem i hudbou a cvičení Sokolů. Obě akce měly být hojně navštívené, což při velikosti Hejnic nemohlo dopadnout dobře.

Celý konflikt se dokonce dostal až na půdu poslaneckou. A výsledek? Střídavé povolování a zakazování jednoho či druhého podniku nakonec skončilo povolením pro obě akce. O pořádek se měly postarat policejní posily z Turnova, Semil a Mladé Boleslavi. Samotný průběh obou „slavností“ byl doprovázen verbálními protesty Němců a k radosti Sokolů i jejich zájmem o „české“ cvičení, i mediálním ohlasem, který nakonec přispěl k uchování letnic 1927 v paměti celé generace.

Nedlouho po skončení druhé světové války se Hejnice výrazně proměnily. Divoké vyhánění německého obyvatelstva vystřídal jejich organizovaný odsun. V tomto období také upoutal pozornost nově usazeného obyvatelstva pomník padlých v první světové válce. Ač tehdy ještě skryt za zděnými prodejními stánky, byl v očích mnoha obyvatel symbolem „surového“ němectví a připomínkou národnostního konfliktu. Nad skutečným významem pomníku tehdy nikdo nepřemýšlel. Ani fakt, že mezi padlými byla i jména česká nebo bratr hejnického lékaře židovského původu, nezabránil jeho odstranění a následnému rozbití na dlažební kostky. Vrcholem dehonestace památky padlých bylo použití kostek k předláždění prostranství před starou budovou dnešní základní školy. Dlaždič dokonce původ materiálu přiznal, a to tak, že torza jmen padlých hejnických mužů bylo možné do léta 2016, kdy bylo místo opět předlážděno, přečíst.

Požehnání provizorního pomníku v hejnické bazilice, foto Jana Rotterová

Osud hejnického pomníku padlých není v českých zemích ničím výjimečný. Zejména v oblastech obývanýchdo let 1945–46 českými Němci se tyto památky na mrtvé rakouské vojáky císařské a královské armády staly zástupnými symboly pro zúčtování s Němci v Čechách. S odstupem mnoha desetiletí se v řadě obcí rodí vůle poválečné běsnění odčinit a pomníky, jako symbol úcty k zemřelým předkům, obnovit. V letech, kdy si připomínáme 100 let od tzv. Velké války, byl obnoven pomník padlých a nezvěstných také v Hejnicích. Ve své provizorní podobě však nestanul na svém původním místě, nýbrž v boční kapli s oltářem sv. Antonína hejnického chrámu. Jeho podoba, prostý březový kříž s tabulí se jmény, vychází ze zdejší tradice, kdy byl v průběhu válek 20. věku každému hejnickému muži prostý březový kříž v kostele či u pomníku padlých postaven.

Příležitost k požehnání kříže byla v sobotu 26. listopadu 2016, v rámci mše svaté pod mottem ViribusUnitis. Sloužena byla k připomínce 100. výročí smrti rakouského císaře a českého krále Františka Josefa I. a 100. výročí od nástupu na rakouský císařsko-královský trůn Karla I. Hejnice si tak důstojně připomněly své padlé.

Kříž pro oběti první světové války z Hejnic a Ferdinandova vznikl díky spolku Frýdlantsko, Zámeckému pivovaru Frýdlant, Petru Bímovi, Jiřímu Jelínkovi a Ondřejovi Jirounkovi. Zvláštní poděkování patří hejnickému faráři P. Pavlu Andršovi, Václavu Vackovi, členům c. a k. 28. pěšího pluku „Pražské děti“ a manželům Nině a Milanu Novákovým z Brandýsa nad Labem.

Jan Heinzl