Památka padlých turnerů pod Bramberkem a její nepovedená oprava

Při takzvané Bramberské silnici, vedoucí z Lučan nad Nisou kolem pily do Horního Maxova, stával hostinec Zur Schweiz, zvaný též Schweizerbaude, tedy Švýcarská bouda. Nacházel se až pod Bramberkem, kde už silnice přestala stoupat. Stavení mělo čp. 375 a jeho vlastníkem býval Hermann Zimmermann. Z kdysi oblíbené hospody zbyla do dnešní doby nejen hromada zarostlých sutin, ale i zarovnaná plocha ohraničená statnými stromy. Snad zde bylo venkovní posezení, mohlo se tu ale nacházet i cvičiště lučanského tělocvičného spolku Frohsinn (Veselá mysl). Proč právě tohoto spolku? Lze tak soudit ze staré pohlednice, kterou odeslal v roce 1910 majitel svému příteli do Smržovky, patrně výrobci odznaků. Hospodský se podepsal následovně: Za tělocvičný spolek Frohsinn Lučany Hermann Zimmermann, Lučany Bramberk. Samozřejmě, že psal německy, tady uvádím překlad.

Tím se nejspíš vysvětluje, proč členové Veselé mysli postavili v roce 1925 právě vedle Švýcarské boudy památku svým padlým druhům-cvičencům. Příležitostí k tomu se stalo 40. výročí založení spolku. Na vyvýšeném podstavci s ozdobným kováním stál velký žulový blok, který nesl pamětní desku s vlastenecky laděným německým nápisem1Překlad nápisu: Německý tělocvičný spolek „Veselá mysl“ Lučany / Bramberk / 1885–1925. Našim ve světové válce padlým bratrům-cvičencům / věnováno v německé věrnosti. 1914–1918 / Němečtí a věrní až do smrti.:

Deutscher Turnverein

„Frohsinn“ Wiesenthal

Bramberg

1885        1925

Unseren

im Weltkriege

gefallenen

Turnbrüdern

in deutscher Treue

gewidmet.

1914         1918

Deutsch und treu bis in den Tod.

 

Před centrálním pomníkem stálo 11 malých neopracovaných kamenů a na každém z nich byla tabulka se jménem padlého turnera, daty jeho narození a úmrtí, včetně místa, kde přišel o život. Pietní místo bylo ohrazeno dřevěným plůtkem.

Nelze se divit, že v poválečné době tabulky zmizely, kupodivu ale zůstaly téměř všechny kameny a především hlavní pomník, samozřejmé též bez desky. Dlouhá léta lidé chodili kolem, aniž by většina z nich věděla, o jakou památku jde. Když v roce 1998 vyšla kniha Album starých pohlednic Jizerských hor, s Petrem Kurtinem jsme do ní zařadili i zajímavý pohled s lučanským pomníkem padlých cvičenců. V té době bylo již místo částečně upraveno, desky ovšem chyběly.

V roce 2012 ale došlo k nečekané změně – na velkém pomníku se objevila nová skleněná deska s původním nápisem a také na malých kamenech byly opět upevněny tabulky se jmény padlých. Okolí bylo vkusně upraveno, postaveno bylo i oplocení. Když jsem se sem poprvé vypravil, měl jsem z proměny radost.

Jenže ta trvala jen do chvíle, než jsem se začetl do jmen a textu. Nebylo pochyb o tom, že na hlavní desce jsou chyby a také jména padlých mi přišla podivná. Vše jsem zdokumentoval a doma porovnal s čitelným skenem fotopohlednice. A nevěřil jsem svým očím, našel jsem chyb jak máku. Jen na velké desce jsem jich napočítal šest! Zastaví-li se u památky Němec, bude asi kroutit hlavou, co tu bylo vytvořeno…

V levém sloupci uvádím jména čitelná na skenu pohlednice. Neúplná jména jsou zakrytá jiným kamenem. V pravém sloupci jsou stávající nápisy. Chybná jména jsou zvýrazněna tučně. Pět z devíti čitelných jmen je na současných tabulkách uvedeno chybně či nesmyslně.

 

Franz Lang                                         správně

Theodor Ta….                                   kámen bez tabulky

Rudolf Gärtner                                správně

Josef Juppe                                       Gustav Juppo

Gustav Tippelt                                 Josef Juppolt

Bruno Zimmermann                      správně

Rudolf Seibt                                      správně

Hugo Uhmann                                  Hugo Ummann

Rudolf Seidemann                         Rudolf Seldemann

Josef …..ge                                        kámen bez tabulky

Emil Vater                                          Emil Dalov

 

Město Lučany a jeho obyvatelé pečují o svoje památky opravdu příkladně. V tomto případě se však něco nepovedlo. Škoda, že se iniciátoři a tvůrci renovace neporadili s kýmkoliv znalým německého jazyka a starého písma. Pak by nemohlo dojít k tak trapnému diletantismu. Dle mého názoru jde o promarněnou příležitost…

Závěrem ještě uvedu, že jednu z původních kovových tabulek náhodně našel majitel blízké chalupy zahrabanou v zemi. Byla pak až do obnovy upevněna na jednom z pomníčků.